Břeclavští sportovci se vypraví na olympiádu (II.)

Jaký význam pro tebe má toto ocenění?

Naprosto zásadní. Mimo jiné to pro mě znamená, že uvidím, jak to chodí na takovýchto velkých akcích. A také to beru jako šanci potkat se s profesionálními sportovci a bude-li ta možnost, něco se o nich také dozvědět.

Jak na tvůj úspěch reagovalo okolí?

Doma měli samozřejmě velkou radost. S gratulacemi se pak rychle přidávali i spolužáci nebo profesoři, kteří se to dozvěděli přes sociální sítě.

Na který moment ze své dosavadní sportovní kariéry nejraději vzpomínáš?

Asi na loňské Mistrovství České republiky, kde jsem posledním hodem zaznamenal svůj velký osobní rekord a kvalifikoval jsem se na Evropský olympijský festival mládeže (o tomto úspěchu jsme informovali zde, pozn. red.).

Máš nějaký sportovní vzor nebo inspiraci? Kdo tě motivuje?

Tak já úplně žádný sportovní vzor nemám. Jediné, co dělám, tak se učím od těch lepších, snažím se jim vyrovnat.

A co očekáváš od účasti na olympiádě? Na co se těšíš? Co bys chtěl vidět nebo zažít?

Slibuji si od toho, že bychom mohli dostat možnost se osobně potkat s našimi olympioniky a třeba s nimi i o něčem promluvit.

Nejvíc se samozřejmě těším na hod oštěpem a obecně atletiku. A rád bych se případně podíval i na judo, protože jsem ho v minulosti také dělal.

Kterému z českých sportovců nebo týmů budeš nejvíc držet palce?

Rozhodně budu fandit všem, všem bych přál, aby se to podařilo co nejvíce, ale ze všeho nejvíc bych úspěch přál Jakubovi Vadlejchovi, protože na zlatou medaili z takovéto velké soutěže čeká už hodně dlouho.

Jaké jsou tvé sportovní plány do budoucna?

Tak můj plán do budoucna je se neustále zlepšovat. Nejvíc, jak to jen půjde. Pro letošní sezónu mám cíl hodit limit na Mistrovství Evropy do Banské Bystrice.

A co by si na závěr vzkázal mladým sportovcům, kteří také sní o nějakých podobných úspěších?

Především to musí oni sami chtít. Musí mít velké odhodlání a schopnost svému cíli obětovat čas. A taky si myslím, že je důležité, aby nebyli zastrašení, když se jim stane nějaký neúspěch. Touha po úspěchu by měla být větší než strach z neúspěchu. Jednoduše musí tvrdě makat.

Co ti problesklo hlavou, když ses dozvěděla, že poletíš do Paříže na olympiádu?

Určitě jsem byla hodně překvapená, protože to byla čest mezi tolika dobrými sportovci vyhrát tak významné ocenění. Sice jsem byla trošku nervózní, protože jsem se už podruhé vracela na pódium před spoustu lidí, ale převládala radost z takového velkého úspěchu.

Byla jsem samozřejmě šťastná, ale i docela zaskočená, protože už jsem vyhrála i nejlepšího sportovce. Další ocenění jsem vůbec neočekávala, takže když zaznělo moje jméno, chvíli jsem nevěděla, co mám dřív dělat. Jestli se radovat, nebo jít na pódium. Naštěstí vedle mě seděly paní trenérky, s kterými jsem si cestou plácla, a to mě uklidnilo.

Co pro tebe toto ocenění znamená?

Velkou motivaci. Já si poslední dobou říkala, že tady v Břeclavi už moje práce nebude tolik vidět. Když jsem se vzdala nějakých větších snů ve volejbalovém světě, myslela jsem si, že ve městě už budu spíše neviditelná. A když jsem pak zjistila, jak velké to je ocenění, že se dostanu do Paříže, a že to vidělo či o tom četlo tolik lidí, tak mě to hrozně zahřálo u srdce. Tedy že i tady v Břeclavi, která se může zdát malá, se jedná o obrovský úspěch, o kterém se může doslechnout spousta lidí. Překvapilo mě, že třeba i někteří trenéři z Brna nebo z jiných týmů a měst, kde jsem někdy byla, nebo mě někdy potkali, mi potom psali, že to viděli, takže to mělo i hrozně velký dosah. To bylo asi to hlavní, co jsem na tom vnímala.

Na reakci rodiny se asi ptát nemusím…

Měla jsem velké štěstí, že jsem vedle sebe během galavečera mohla mít i svého bratra a v sále i oba rodiče. To pro mě bylo asi nejdůležitější. Ale tím, že byla akce sdílená na sociálních sítích, se ke mně velice brzy dostal i pozitivní ohlas od ostatních známých, přátel, příbuzných a právě třeba i od lidí, se kterými už jsem se dlouho neviděla, ale byla jsem s nimi nějak ve spojení skrz volejbal.

Co považuješ za nejoblíbenější nebo nejdůležitější okamžik své sportovní kariéry?

Napadá mě mnoho okamžiků nebo zápasů v ženském týmu, které byly pro mě vážně těžké. I proto, že jsem tam jedna z nejmladších. Třeba postup do druhé ligy, jsme se jako tým museli probojovat přes složitou baráž. Na tuto chvíli vždycky vzpomínám jako na hodně důležitou.

Máš nějaký sportovní vzor?

Hodně mě inspiruje má spoluhráčka v ženském týmu Marika Tesařová. Je to smečařka, stejně jako já. Marika si ve své volejbalové kariéře vyzkoušela hrát i ve větších klubech, třeba v KP Brno, a já jsem moc ráda, že mám možnost s ní hrát. Vnímám ji jako hrozně zkušenou a vždycky, když se na ní dívám, tak si říkám, že bych chtěla být jako ona. Máme podobné volejbalové zážitky a to, že s ní můžu být na hřišti, mě hodně nabíjí.

Jaká máš očekávání od účasti na olympiádě? Co by sis přála zažít, nebo s kým by ses chtěla potkat?

Myslím si, že je jasné, že bych se ráda podívala na nějaký volejbalový zápas, hodně bych chtěla zažít tu atmosféru většího turnaje, zápasů nějakých slavných hvězd. Láká mě ale třeba i basketbal nebo beachvolejbal. Celkově se těším na tu atmosféru, kdy budu obklopená lidmi, kteří všichni milují sport – to se málokdy povede a olympiáda je pro to asi nejlepší příležitost.

Kterým českým sportovcům nebo týmům budeš nejvíc fandit?

Řekla bych, že budu nejvíc fandit beachvolejbalistům Perušičovi a Schweinerovi, ty bych taky určitě ráda viděla. Jinak si myslím, že každý český sportovec, který měl šanci se tam dostat, tak bude mít mou podporu. Já jsem se teď dívala, kteří sportovci vlastně do Paříže pojedou, a přiznávám, že některé jsem neznala. Například střelba nebo některé další disciplíny, do toho jsem nikdy neměla možnost se víc ponořit, ale když už tam budu, tak bych určitě ráda poznala i ty ostatní a nasbírala nějaké zážitky.

Jaké jsou tvé plány do budoucna v rámci sportovního světa? Čeho bys chtěla dosáhnout?

Tak v nejbližší době doufám, že budu moct nadále pomáhat v Břeclavi týmům žen a juniorek. Tento rok mám navíc možnost i trénovat malé děti, tak bych se ráda podívala na jejich turnaje. Děti jsou pro mě hodně velká motivace a být u nich je radost. Zalíbilo se mi to a doufám, že i v příštích letech budu moct klubu tímto způsobem pomáhat.

Co bys vzkázala nadějným sportovcům, nebo možná i těm maličkým, které teď trénuješ, kteří by taky jednou chtěli dosáhnout takových úspěchů úspěchy jako ty?

Ať se nenechají odradit tím, že je to velká dřina. Když si člověk najde nějakou motivaci, nebo někoho, ke komu vzhlíží, tak je to jednodušší. Stává se, že se člověku třeba nechce na trénink, ale měl by si to pořádně rozmyslet. Kdo chce něčeho dosáhnout, musí prostě zatnout zuby a vydat ze sebe to nejlepší, i když třeba zrovna nemá svůj den.

Jaké byly reakce okolí na tvé ocenění?

Přímo na místě mi gratulovali rodiče, ti byli nadšení. Stejně tak mí dva spolužáci – jeden hraje fotbal, druhý tenis. Pokračovalo to druhý den ve škole, kde se to rychle rozneslo a třeba paní zástupkyně ocenění okopírovala a vystavila na nástěnku.

Na jaký ze svých sportovních zážitků nebo okamžiků nejraději vzpomínáš a proč?

Těch je víc. Vzpomínám rád třeba na svoji asistenci na vítězný gól v prodloužení při jednom z nedávných zápasů.  Hráli jsme tři na tři, já jsem zajel s pukem za bránu a skoro naslepo jsem to hodíl spoluhráčovi a ten dal gól. Stejně tak si rád připomínám naše vítězství v předsezónním turnaji v Olomouci. Nebo na loňský turnaj v Jaroměři. Tam jsme sice skončili čtvrtí, ale i tak to byl krásný zážitek a toto umístění jsme si opravdu vybojovali.

Co myslíš, že rozhodlo o tvé nominaci na ocenění?

Pokud vím, tak to, že jsem na sobě usilovně pracoval a dosáhl jsem slušného progresu. Svoji současnou pozici kapitána jsem si prostě vydřel.

Kdo je tvým hokejovým vzorem?

Nemám jeden, ale tři. Jsou to mí nejoblíbenější hráči v NHL – Crosby, Ovečkin a Pastrňák. Od těch se pokouším odkoukávat góly, asistence nebo kličky a pak se to snažím využít při tréninkách a zápasech.

Co čekáš od zájezdu na olympiádu? Na co se těšíš?

Bude to určitě velký zážitek, pokud budeme moci chodit podporovat české sportovce. Věřím, že to bude hodně zajímavé a těším se!

Co bys tam nejraději viděl nebo zažil?

Bylo by skvělé být u toho, když by někdo z Čechů vyhrál zlatou medaili – zažít tu oslavu, tu radost v olympijské vesnici a sdílet ji s našimi olympioniky.

Kterému z českých sportovců či týmů budeš nejvíc držet palce?

Určitě budu fandit Lukášovi Krpálkovi při judu. Rád bych ale viděl třeba i tenis nebo basket, to mě taky baví.

Jaké máš sportovní plány do budoucna a čeho bys chtěl jako hokejista dosáhnout?

Určitě bych to rád dotáhnul do nějaké kvalitní hokejové ligy a živil se jako profesionální sportovec.

Tvůj úspěch jisté inspiruje řadu tvých vrstevníků či mladších hráčů. Co bys jim vzkázal?

Ať na sobě makají a jdou si za svými sny. Ono to přijde a budou šťastní. Ten pocit, že to někam svojí dřinou dotáhli, je k nezaplacení.