Že je fotbal jen pro kluky? Nenechte se vysmát!

První otázka samozřejmě byla, čím to je, že první téměř čistě „holčičí“ tým vznikl právě v Břeclavi. Odpovídá Kristýna Lokajová: „Obecně je ženský fotbal trend, který k nám přichází ze zahraničí. Určitě v tom sehrála roli i dobrá dostupnost, spádovost Břeclavi. Takže holky, které chtěly kopat, se sešly právě u nás.“

Doplňuje ji Richard Džuna: „Nejbližší dívčí týmy jsou v Hodoníně a pak až v Brně. Navíc na Břeclavsku má ženský fotbal silnou tradici, před dvaceti lety tady zažíval velký boom, ženské týmy byly v mnoha vesnicích od Božic po Lanžhot. Moje mamka hrála dokonce v ženské první lize.“ A láska k fotbalu se u Džunových zjevně dědí, protože Richard dívčí tým nejen 3trénuje, ale hrají v něm i jeho dvě dcery. Aneta Džunová dokonce vstřelila jedinou branku posledního zápasu a zajistila tak „holkám“ vítězství.

„Problém ale tehdy byl,“ pokračuje trenér, „že neexistovala okresní ženská soutěž, a tak nebylo kam se dál rozvíjet. A týmy po čase zanikly. Podobné to dlouhé roky bylo i v žákovském fotbale. Až do 16 let mohou hrát děvčata v soutěžích spolu s chlapci. Po dovršení 16. roku to už ale nejde. Pro plno holek tak fotbal skončil, i když byly nadějné hráčky.“

To už je ale naštěstí minulostí. „Podařilo se nám z holek sestavit vlastní tým v kategorii U13. Je to tým C, protože chlapecké týmy má náš klub v této kategorii už dva, A a B,“ vysvětluje Kristýna Lokajová. „V céčku máme 12 hráček, pokud některé nemohou, doplňujeme tým chlapci, ale snažíme se, aby – pokud to  jde – hrály jen holky. Naším cílem je položit základy břeclavského ženského fotbalu. Takže nechceme tlačit za každou cenu na výsledky, spíše budovat solidní členskou základnu.“

„Prostě aby holky z přípravek věděly, že se mají kam dál rozvíjet. Aby to fungovalo jako v mužském fotbale,“ nastiňuje budoucí vize Richard Džuna.

A nepodceňují kluci „holčičí“ tým?

„V téhle věkové kategorii zase tolik ne,“ říká trenérka „Tím, že v žácích jsou týmy smíšené, jsou kluci zvyklí na děvčata na hřišti. Jsou dokonce týmy, kde holky převažují. “

Jsou nějaké rozdíly v tréninkové přípravě děvčat a chlapců?

„Holky jsou samozřejmě trochu jiné. Chybí jim ta klučičí dravost, někdy je musí člověk vyhecovat. Ale zase při cvičení jsou poctivější, pečlivější,“ shrnuje své zkušenosti Kristýna Lokajová.

„Rozhodně se nedá říct, že by děvčata byla nějaká ‚křehčí‘, než jsou jejich spoluhráči. Někdy mi to přijde skoro naopak. A vůči psychickému tlaku jsou dokonce odolnější,“ doplňuje kolegyni Richard Džuna.

Pro děvčata je okresní přebor novou zkušeností, právě dohrála svůj čtvrtý zápas. Jak to zvládají?

Slova se ujímá opět Kristýna Lokajová: „Ano, to je pravda, ještě loni jsme se s nimi účastnili turnajů nesoutěžní série „Žijeme hrou“, kde nešlo o výsledek, ale o radost ze sportu. Letos už se výhry, prohry a remízy počítají,“ a Richard Džuna ji opět doplňuje: „Jsme vlastně teprve na začátku. Holky mají před sebou ještě devět zápasů podzimní části a pak dalších třináct v části jarní.“

Zářná budoucnost?

Na počátky dívčího fotbalového týmu jsme se zeptali Alexandra Hrabala, předsedy klubu FOSFA MSK Břeclav.

„První myšlenka vznikla v roce 2020,“ vzpomíná Alexandr Hrabal. „Už tehdy hrálo v žákovských kategoriích  plno holek. A tak jsme pro ně napřed založili samostatný kroužek, abychom přitáhli další zájemkyně. No vidíte, a dneska máme 25 hráček různého věku a podařilo se nám sestavit čistě holčičí tým. S tím bychom se rádi dostali z okresních soutěž i do žákovské ligy. Dívčí fotbal je tady u nás určitě na vzestupu. Nově budeme mít holčičí tým i v mladších žácích v rámci projektu Žijeme hrou.“

Sára, Anet a Simča

Foto: Hana Březovičová

Jak to vidí holky?

Na závěr jsme oslovili ty nejdůležitější: samotné hráčky břeclavského týmu. Položili jsme jim několik jednoduchých otázek a zde jsou jejich odpovědi.

Jak dlouho hrajete fotbal? A proč jste si vybraly právě tento sport?

Sára (kapitánka týmu): „Hraju fotbal už tři roky. Je to zajímavé, netradiční pro holky, většinou hrají tenhle sport kluci.“

Anet: „Začínala jsem spolu se Sárou, kamarádka nás tehdy pozvala, abychom si to šly zkusit.“

Simča: „Já jsem tady v týmu půl roku, ale už před tím jsem hodně hrávala fotbal jen tak pro radost, třeba s bratranci a tak.“

Co vás na fotbale nejvíc baví?

Sára: „Střelba na bránu, určitě. A také když si s kamarádkami přihráváme na dálku. Ale nedávno jsem zkoušela i chytat a líbilo se mi to.“

Anet: „Zápasy mě baví hodně. A na tréningu střelba.“

Simča: „Já jsem vždycky ráda byla v bráně, ale poslední dobou se radši víc zapojuju do hry, baví mě být v obraně.“

Jak se vám líbí v týmu s ostatními děvčaty?

Sára: „Určitě se mi v týmu líbí. Jen je někdy problém, že jsou některé holky výrazně starší a jiné výrazně mladší.“

Anet: „Já jsem spokojená.“

Simča: „Původně jsem si mohla vybrat, jestli chci do holčičího týmu, nebo mezi kluky ze třídy. Vybrala jsem si holky a jsem moc ráda.“

Jak hodnotíte své výkony v okresní soutěži?

Sára: „Je vidět, že ještě potřebujeme trénovat střelbu.“

Anet: „Na to, že hrajeme první rok, je to myslím dobré. Ze začátku jsme měly problémy, než jsme se sehrály, ale teď je to čím dál tím lepší.“

Simča: „Myslím, že výkon je dobrý, i když samozřejmě prostor pro zlepšení tady je.“

A jaké jsou vaše vyhlídky? Kam byste se s týmem chtěly dostat?

Sára: „Příští rok chceme hrát moravskou ligu. A taky bychom se někdy chtěly podívat s fotbalem do zahraničí.“

Anet: „Ano, to bych také ráda.“

Simča: „Pro mě je důležité hlavně hrát a být pořád lepší.“

A co byste vzkázaly dalším děvčatům, která by měla o fotbal zájem?

Sára: „Ať to určitě zkusí. Když je fotbal neosloví, můžou vždycky skončit. Začátek bývá těžký, zažila jsem to sama.“

Anet: „Ať to prostě zkusí. Některé holky k nám chodí i pět let a líbí se jim tu.“

Simča: „Řekla bych jim, ať se nebojí. A i když se jim kluci smějí, ať s nimi fotbal klidně hrají, můžou se od nich plno věcí naučit.“