Výsledky jsou medaile, ne lajky na sítích

Pane Kraji, co vás přivedlo k boxu a kdo byl vaším největším vzorem?

Na začátku byly filmy. Samozřejmě Rocky, ale i český film Pěsti ve tmě s Markem Vašutem. To znamená, že jsem chtěl být jako „oni“. Pak jsem začal boxovat a zjistil jsem, že realita je trochu jiná, než film.

Jaké klíčové momenty v kariéře vás nejvíc ovlivnily?

Nejvíc samozřejmě olympiáda v Sydney 2000, tam jsem byl druhý. Potom také mistrovství světa 2003, kde jsem vybojoval třetí místo. A pak už následovala moje profi kariéra, kdy jsem prohrál až utkání o mistra světa.

Jaký je rozdíl mezi amatérským a profesionálním boxem?

Ten je asi hlavně v počtu a délce kol. U amatérského se měnil, napřed byl 3×3 minuty, pak 4×2, 5×2 a teď už je zase 3×3. V profesionálním boxu je to na 12×3 minuty, takže boxer víc musí rozložit síly. Dá se říct, že amatérský box je víc rychlostní, profesionální spíše vytrvalostní. Jinak jsou tam pořád dva soupeři, kteří si nechtějí dát nic zadarmo, to je stejné v obou.

Co byste poradil mladším na začátku kariéry?

Aby nechodili do profi, aniž by před tím udělali nějakou medaili. Nejlépe mezinárodní, na mistrovství Evropy nebo mistrovství světa. Nebo ideálně ta z olympiády, to je nejlepší startovací můstek do profi kariéry. A pak jsou ty smlouvy úplně jiné.

Jak se vám podařilo udržet motivaci během nejtěžších chvil vaší kariéry?

Měl jsem výpadek asi v osmnácti letech, kdy jsem si myslel, že jsem chytřejší než trenéři a zanedbával jsem tréninky. Kvůli tomu mi utekla minimálně jedna medaile z mistrovství Evropy. Ale pak jsem se naštěstí zase dal do kupy.

Jaká je role psychiky ve vrcholovém sportu?

Jednoznačně velká. Dneska už máme psychology a trenéry, kteří v tom pomáhají. Ale nejdůležitější je, aby to měl člověk v sobě. Pokud nemá vnitřní motivaci, tak to do něj nikdo zvnějšku nedostane.

Co považujete za nejdůležitější v tréninku?

Já byl v tréninku takový lenochod, ale před olympiádou jsem už tvrdě makal. A díky tomu, že i já jsem si jako mladý snažil tréninky ulehčovat, vidím to i na svých svěřencích. Všechny ty finty, co oni zkoušejí, jsem já dělal už dávno. Ale prostě ten trénink je základ, bez něj to nejde. Základ je makat, makat, makat, bez toho se prostě neprosadíte. Bez kondice to nezvládne ani největší talent.

Místopředseda ČBA a stříbrný olympijský medailista Rudolf Kraj

Foto: FOSFA Sport

Jak vnímáte dnešní mladou generaci sportovců proti té vaší?

Dnešní generace je hlavně na sociálních sítích, místo toho, aby pořádně byla v tělocvičně. Za nás tohle nebylo, takže se makalo víc. Mají to dneska trochu těžší, ale je to hlavně o lidech. Buď chci nebo nechci. A když chci makat, žádný Facebook nebo Instagram mě od toho neodradí.

Co nejvíc chybí mladým sportovcům dnes?

Jednoznačně motivace. Je potřeba, by si uvědomili, že výsledky jsou medaile a poháry, ne lajky na sítích.

Čemu se dnes věnujete a jaké máte plány?

Dnes podnikám, dělám v hotelnictví a mám sportovní centrum. Zde vychovávám v klubu SK Boxing Mělník mladé boxery. I boxerky, když děvčata přijdou.

Jakou radu byste dal rodičům, kteří chtějí, aby dítě sportovalo?

Aby rodiče děti ve sportu podporovali. Aby děti nelítaly venku, nekouřily. Aby měly disciplínu, aby pracovaly. A je celkem jedno, je-li to sport nebo kroužek.

Jste viceprezidentem české boxerské asociace (ČBA). Jak byste zhodnotil postavení boxu u nás?

Popularita boxu ve světě je určitě dobrá, u nás trošku uvadla, protože poslední mužská medaile byla na mistrovství světa 2003 ta moje. Akorát holky nás zachraňují, tam byly medaile i později.

Jsou pro vás konkurencí jiné bojové sporty, např. MMA?

Ti kluci chodí trénovat také do boxerských oddílů. Konkurenci vnímám snad jen v tom, že je jejich sport víc vidět. Ale jinak jim fandím a doufám, že oni fandí i nám. Co si pamatuji, spíše jsme si vždycky pomáhali, než abychom si házeli klacky pod nohy.

Co byste řekl lidem, kteří nechtějí, aby se jejich dítě věnovalo boxu?

Popravdě, moji rodiče taky nechtěli, abych boxoval, tak jsem se přihlásil tajně. Táta mi tehdy řekl, že když chci tedy boxovat, musím hodně trénovat, abych vyhrával a nemlátili mě moc do hlavy. Ale vážně. Box je krásný sport, je férový. Navíc boxujeme „v rukavičkách“. A je lepší, když se děti budou prát v ringu, než aby se praly na ulici. V ringu si vybijí energii a doma jsou pak jako beránci. Ale každý sport je dobrý, když se dělá pravidelně a poctivě.