Největším svátkem světového sportu jsou již více než 100 let olympijské hry. Ale olympiáda, to nejsou jen sportovní výkony na hřištích, stadionech, střelnicích a v bazénech. Myšlenka olympismu je mnohem hlubší.
23. července 2024
Jakub Jukl
Atletika
Aktuality
Víte, co je Olympijská charta?

Foto: Shutterstock.com
Jejím otcem byl francouzský baron Pierre de Coubertin, zakladatel moderních olympijských her. Vědomě navazoval na antické olympiády a jejich myšlenkový odkaz lidské dokonalosti a mírového soužití. Tyto ideály vtělil také do Olympijské charty, kterou sepsal roku 1894 s pomocí svého spolupracovníka, českého pedagoga a propagátora sportu (a etikety) Jiřího Gutha-Jarkovského. Od té doby byla olympijská charta opakovaně doplňována, stále ale zůstává základním dokumentem olympijského hnutí.
Být nejlepším
Nedílnou součástí olympismu je podle Charty samozřejmě oslava lidské síly a dokonalosti, která se projevuje ve sportovních výkonech. Už baron Coubertain ale zdůrazňoval antický ideál harmonie ducha a těla, zvaný kalokagathia, který bychom mohli s trochou nadsázky parafrázovat úslovím „V dobrém těle dobrý duch.“ Na olympijských hrách tedy nejde jen o výjimečné sportovní výkony a posouvání hranic lidských možností, ale o celou atmosféru vzájemného respektu a úcty, zkrátka o to, čemu se říká souhrnným označením fair play. Ostatně proto také velmi dlouho nesměli na olympiádách závodit profesionální sportovci, protože sport měl být provozován pro povznesení ducha a těla, nikoli pro peníze. Tento zákaz byl poprvé prolomen až na olympiádě v Soulu roku 1988.
Fair play
Druhou, možná na první pohled méně viditelnou, ale ještě důležitější stránkou olympismu, je jeho stránka mravní. Sama Charta zdůrazňuje tři základní hodnoty: úsilí o dokonalost ve sportu i v osobním životě, posilování respektu a přátelství mezi jednotlivci i mezi národy a konečně úctu k pravidlům i k druhým lidem, byť by to byli naši soupeři ve sportovním klání. Jednou z hlavních myšlenek Pierra de Coubertina bylo, že olympismus by měl přispět k mírovému soužití národů. Tak to ostatně bylo i ve starověkém Řecku, kde spolu státy v době konání her nesměly vést války. Tohle bohužel panu baronovi tak úplně nevyšlo…
Dnes jsou olympijské hry už nejen svátkem sportu, ale i velkolepou podívanou a, přiznejme si, i komerční příležitostí pro mnoho světových značek. Ale ani to všechno nedokázalo překrýt základní olympijské hodnoty, jako jsou respekt, úcta, disciplína a přátelství, které jim dal do vínku jejich obnovitel, Pierre de Coubertin. Hodnoty, kterými by se měl řídit každý člověk, nejen závodník pod olympijskými kruhy.