Vánoční fotbalový zázrak

Vánoce roku 1914 trávily miliony mužů v zákopech I. světové války. Pár měsíců bojů ještě nestačilo k tomu, aby se lidskost tak úplně vytratila. A tak na západní frontě, tam, kde proti sobě ležely německé a britské jednotky, došlo k něčemu neuvěřitelnému – vojáci odložili zbraně, aby spolu strávili alespoň jeden den v míru a pokoji.

Stalo se to to úplně spontánně, dokonce proti příkazům velitelů. Snad 24. prosince večer, snad druhý den, na Boží hod vánoční, začali vojáci v zákopech zdobit vánoční stromečky a zpívat koledy – „Tichou noc“ znali všichni, Němci i Britové. Postupně se osmělili vojáci vyjít ze zákopů. V zjizvené zemi nikoho mezi oběma liniemi nejprve proběhlo pár pozdravů, pak potřesení rukou a brzy se už stovky vojáků objímaly a přály si požehnané Vánoce. Došlo i na drobné dárky a někde i na improvizovanou vánoční hostinu – co zákop dal.

Skutečným symbolem tohoto vánočního příměří se ale nestaly ani koledy, ani dárky, ale právě fotbal! Inu, co také čekat jiného, když se sejdou dvě party mladých, zdravých mužů a potřebují se odreagovat od všudypřítomné hrůzy války. Stejně jako příměří, i fotbalové mače začaly spontánně. Kdepak nějaké hřiště, vápno a brány! A míč?  Začalo se čutat prostě s tím, co bylo po ruce…  pardon, vlastně po noze. Takže vojáci ve svých těžkých bagančatech kopali třeba i do plechovky od hovězího ve vlastní šťávě, „oblíbeného“ jídla britských jednotek. Takových utkání se účastnily desítky, ba prý i stovky „fotbalistů“ a k rozlišení týmů jim postačily jejich vlastní uniformy. Výměna dresů se na konci utkání pochopitelně nekonala.

Tu a tam ovšem britští sportsmani dokázali i v zákopech vykouzlit skutečný fotbalový míč a obě strany si domluvily (v rámci možností) regulérní fotbalové utkání. Jedno takové vylíčil i pozdější slavný spisovatel Robert Graves, který na frontě sloužil jako důstojník.  Němci v něm nad Brity vyhráli 3:2, ovšem, jak Graves píše, bylo to vinou rozhodčího, reverenda Jollyho, který uznal Němcům gól z ofsajdu.  Je tedy zřejmé, že v tomto případě se podařilo pro hru upravit i jakés takés hřiště. V jiném utkání zase skotští vojáci v britských uniformách deklasovali Němce 4:1.

Vánoční fotbalové příměří netrvalo bohužel dlouho. Někde skončilo se západem slunce, na jiných úsecích fronty se protáhlo na další den, dva, výjimečně zachovávali vojáci klid zbraní až do Nového roku. Brzy ale zase začala hřmět děla. Velitelé a politici byli ale spontánním příměřím šokováni a snažili se ho zamlčet.  Mnoho vojáků, kteří se ho účastnili, bylo rozptýleno do jednotek na jiných místech fronty, aby prý „nepodrývali morálku“. Do konce války, skoro další čtyři dlouhé roky, se už nic podobného zopakovat nepodařilo. Škoda. Vojenští páni by těžce nesli, kdyby lidi své spory řešili místo války – třeba zrovna tím fotbalem…