Ty české rybníky… aneb Počátky našeho hokeje

Novinka z Kanady

Jenže koho by bavilo se celý den jen klouzat? Zvláště kluci si potřebují zahrát, zasoutěžit. A tak není divu, že se u nás brzy ujal sport, který přišel ze zámořské a tehdy velmi exotické „Canady“ – hockey. První pravidla v češtině vyšla roku 1890 v překladu významného propagátora sportu, Josefa Rösslera – Ořovského. Pravidla tehdy byla sice dosti odlišná – týmy měly 7 hráčů + brankáře, hrálo se na dva třicetiminutové poločasy atd., ale to hlavní bylo stejné jako dnes: cílem bylo hokejkami dostat puk do soupeřovy brány. A tak už kolem roku 1900 skýtal nejeden zamrzlý rybník pohled na umetené hřiště a dvě party kluků (dívky tento sport lákal jen výjimečně), jak se honí s holemi za pukem, vyrobeným často téměř z čehokoli. Roku 1908 pak oficiálně vznikla naše první hokejová organizace: Český svaz Hockeyový.

První republika – a stále rybníky!

Po roce 1918 měl u nás patřil hokej k populárním sportům, týmy tu rostly jako houby po dešti, naši hráči úspěšně reprezentovali novou republiku na mezinárodních turnajích (na prvním mistrovství světa v roce 1920 získali bronzovou medaili), jenže – pořád se hrálo jen na rybnících. A na řekách, samozřejmě, třeba tehdejší nejlepší tým, LTC Praha, hrál pochopitelně na Vltavě. První stadión s umělou ledovou plochou na území tehdejšího Československa byl otevřen až v listopadu roku 1932 v Praze na Štvanici. Teprve po něm následovaly pozvolna další – i když pamětníci vzpomínají, že ještě po 2. světové válce se hrála i prvoligová utkání běžně na zamrzlých rybnících. V každém případě se v období První republiky právě na jejich hladinách zrodila významná poválečná generace československých hokejistů, na niž navazovaly neméně úspěšné generace další. Zvláštností hokeje, který se hrál na venkovních plochách, bylo i střídání stran uprostřed třetí třetiny. Proč? Inu proto, aby se vyrovnala nevýhoda slunce svítícího jednomu z týmů do očí.

Břeclav? Všechno jinak!

V okolí Břeclavi sice nebyla nouze o vodní plochy, spíše tu býval problém s mírnějšími zimami. A tak zdejší hokej „nevyrostl“ na rybnících, ale jinde – na stadionu Sokola. Nedaleko od něj tekl (a dodnes teče) Mlýnský náhon a samotný stadion ležel o něco níže. To umožnilo v době mrazů přivést vodu z náhonu na jeho plochu a vytvořit tak regulérní kluziště a hokejové hřiště. Sokolští funkcionáři se sice nejprve dívali na hokejisty s nedůvěrou, roku 1934 jim však vyhradili část stadionu a tento rok je proto také považován za počátek břeclavského hokeje.  Nakonec to byli právě sokolové, kdo sestavil první hokejový tým ve městě: HC Břeclav. A sokolský stadion? Tam se hokej hrál pod širým nebem ještě dlouhá léta – ovšem jen když náležitě mrzlo a bylo možné vytvořit na něm ledovou plochu. Pokud ne, museli břeclavští hokejisté hrát své zápasy na cizích, modernějších stadionech. Teprve roku 1972 se Břeclav dočkala svého zimního stadionu, který pod novým názvem FOSFA ARÉNA slouží hráčům i divákům dodnes.

Dnešní lvíčata mají pro svou hru neporovnatelné podmínky

Foto: FOSFA HC Lvi Břeclav