Sport, nebo škola? Mladí sportovci si nemusí vybírat

Volejbal jako cesta ke vzdělání

Ještě před několika lety hrála Andrea Fabikovičová za břeclavský tým. Po střední škole se rozhodla pro krok, který jí umožnil pokračovat ve sportu a zároveň studovat: zamířila do Spojených států. První univerzitní sezonu Andrea strávila v San Franciscu. Na jaře 2026 pak přešla na University of Washington v Seattlu, kde nastupuje za Washington Huskies na pozici nahrávačky.

Volejbal jí tak neotevřel jen cestu k dalším zápasům. Díky němu získala možnost studovat na americké univerzitě, zdokonalovat se v angličtině, poznávat nové prostředí a sbírat zkušenosti, které jí zůstanou bez ohledu na to, kam bude její sportovní cesta pokračovat.

Podobnou cestu volí čím dál více mladých sportovců, například hokejová reprezentantka Blanka Škodová. Léta strávená v zámoří jí nakonec nepřineslo jen kvalitní univerzitní hokej. Vystudovala sportovní management, získala magisterský titul a zároveň si vytvořila základ pro profesní život po skončení aktivní kariéry.

Spojené státy mají ve spojování sportu a vzdělávání dlouhou tradici. Univerzitní systém umožňuje mladým lidem trénovat a soutěžit na vysoké úrovni a současně získávat vzdělání. Sport tak nemusí škole brát prostor, naopak se může stát cestou, která mladému člověku otevře další možnosti.

Sport, nebo vzdělání? Nemusí platit „nebo“

Americká univerzitní cesta je jednou z možností. Není ale jediná. Pro spojení vrcholového sportu se vzděláváním se používá pojem duální kariéra. Její princip je jednoduchý: mladý sportovec by neměl být nucen rozhodovat se mezi rozvojem svého talentu a přípravou na život mimo sport.

Tématu se dlouhodobě věnuje také Český olympijský výbor, jehož partnerem je společnost Fosfa. Program ČOV Duální kariéra pomáhá sportovcům kombinovat náročnou sportovní přípravu se vzděláváním a zároveň se připravovat na další profesní život. Nejde přitom pouze o vysokoškolský diplom, součástí jsou další formy vzdělávání, kariérní poradenství i pomoc při získávání pracovních zkušeností.

Také české vysoké školy postupně hledají cesty, jak sportovcům umožnit zvládnout obojí. Program UNIS podporuje reprezentanty při vysokoškolském studiu a některé univerzity nabízejí další možnosti přizpůsobené jejich specifickému režimu. VUT v Brně například nabízí bezplatný vstup do sportovního areálu pro individuální přípravu, nutriční poradenství, měření složení těla, testování svalové síly, fyziologickou diagnostiku nebo masáže.

Když se začne dařit, škola nesmí jít stranou

Možná máte doma malého sportovce, který už přesně ví, kde by jednou chtěl hrát. Fotbalista se vidí v dresu Realu Madrid nebo Manchesteru City, hokejista v NHL, volejbalistka v italské nejvyšší soutěži. Představa je lákavá: živit se tím, co člověka baví, hrát před plnými tribunami a třeba jednou podepsat profesionální smlouvu.

A proč ne? Velké sny ke sportu patří. Mohou děti motivovat, aby na sobě pracovaly a chtěly být stále lepší. Neměly by se ale stát důvodem přestat pracovat na všem ostatním. S úspěchem totiž může přijít i jednoduchá otázka: Když se jednou budu živit sportem, proč bych se měl tolik snažit ve škole?

Talent ani výsledky v mládežnických kategoriích ale profesionální kariéru nezaručují. Na cestě mezi nejlepší může rozhodovat konkurence, další vývoj výkonnosti, zranění nebo okolnosti, které mladý sportovec vůbec nemůže ovlivnit. A ani profesionální smlouva neznamená, že je o budoucnost jednou provždy postaráno. Sportovní kariéra může trvat mnoho úspěšných let, ale také skončit mnohem dříve, než člověk čekal. Život po ní bude ve většině případů podstatně delší. Je třeba nechat si otevřené i další možnosti.

Co se naučí ve sportu, využijí i ve škole

Sport a vzdělání přitom nejsou dva úplně rozdílné světy. Když se podíváme na to, co je potřeba k úspěchu v obou, podobností najdeme překvapivě mnoho. Trénink má svůj čas, zápas se kvůli písemce neposune a domácí úkol nezmizí jen proto, že se o víkendu závodí. Děti, které chtějí zvládat obojí, se proto často už odmala učí plánovat, připravovat se dopředu a řešit si své povinnosti.

DISCIPLÍNA, díky které sportovec pravidelně chodí na tréninky, se hodí i ve chvíli, kdy je potřeba sednout k učení. Schopnost soustředit se na dlouhodobý cíl funguje při přípravě na závody stejně jako při studiu. A zkušenost, že výsledky nepřicházejí bez pravidelné práce, platí na hřišti stejně jako ve školní lavici. Sport děti učí také fungovat s ostatními. Naslouchat trenérovi, respektovat pravidla, přijmout svou roli v týmu nebo se spolehnout na spoluhráče. RESPEKT a DŮVĚRA, které patří mezi hodnoty projektu FOSFA Sport, tak nekončí za dveřmi šatny. Stejně důležité jsou ve třídě, později v práci i v běžných vztazích. Co se děti naučí v jednom světě, můžou využít i v tom druhém.

Pro děti, které dnes přicházejí na první tréninky v Břeclavi, může být americká univerzita, profesionální smlouva nebo život po sportovní kariéře ještě hodně vzdálený. Možná z nich jednou budou profesionální sportovci. Možná budou sportovat ještě několik let a jejich život se potom vydá úplně jiným směrem. Už dnes si ale mohou ze sportu odnášet něco, co využijí bez ohledu na to, kterou cestu si jednou vyberou. Sport nemusí stát v cestě vzdělání ani budoucnosti. Může být jednou z cest, které k nim vedou.