07. února 2024

Petr Manuel Ulrych

Fotbal

Aktuality

Ono se řekne kopačky...

Dnes už si pomalu neumíme představit, že bychom si šli zakopat v něčem jiném než v kopačkách. Současné děti je berou jako samozřejmost a poznámky otců či dědů o tom, že jim na čutání stačily tenisky, berou jako historky z pravěku. V porovnání s dějinami kopané je přitom historie speciální fotbalové obuvi směšně krátká. Ale zajímavá!

Když od dnešního teenagera uslyšíte „kámo, dostal jsem kopačky“, často ani podle emočního zabarvení tohoto sdělení nepoznáte, jestli se s dotyčným rozešla jeho láska, nebo byl obdarován hi-tech výbavou na fotbal. Oboje je dnes často přijímáno jako něco všedního a tudíž s minimem emocí. Není to ale tak dávno, kdy kopačky byly vytouženým darem mnoha pánů kluků. A jen ti nejsmělejší si dovolili pomýšlet na kopačky značkové, většina se spokojila s černými textilními „no name“ kopačkami ozdobenými dvěma žlutými pruhy a s gumovou podrážkou a neodnímatelnými „špunty“. Mimochodem – víte, že tenhle „socialistický“ model kopaček je stále k mání?

Královské kopačky

Ponořme se ale do historie trochu víc. První zmínky o hrách podobných dnešnímu fotbalu lze najít už ve starověku. Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) před dvaceti lety za předchůdce fotbalu označila hru cchu-ťü, která se podle všeho hrála na území dnešní Číny u ve 3. století př. n. l. Také ve starověkém Řecku a Římě bylo provozováno několik her, u kterých byste podobnost s fotbalem snadno vysledovali.

Jisté je, že speciální obutí určené pro kopání do míče na sebe nechalo ještě dlouho čekat. Hrálo se buď bosky, nebo v běžné obuvi. Na wikipedii se můžete dočíst, že první kopačky vznikly z popudu anglického krále Jindřicha VIII. Tudora, kterému údajně přišlo, že v tehdejších běžných střevících se hráčům špatně běhá, nehledě na to, že jim málo chránily nohy. Kopačky prý králi ušil jeho osobní švec Cornelius Johnson a na jejich výrobu použil silnou kůži. Boty se nedochovaly, z jejich popisu ale víme, že byly vysoké do půli lýtek, v oblasti kotníků byly zesílené a oproti běžným botám byly těžké. Kolíky samozřejmě neměly, ty se objevily až mnohem později. Hrát byste v nich dnes určitě nechtěli…

Zajímavé je, že záznamy hovoří i o ceně královských kopaček – Jindřich VIII. prý za tento svůj vynález zaplatil ševci čtyři šilinky, což by při přepočtu na dnešní měnu představovalo asi 3200 korun. Je to hodně, nebo málo? Pokud se internetové prameny nemýlí, mohl si kvalifikovaný dělník v tudorovské době tuto částku vydělat za 8 dní usilovné práce… Buď jak buď, vrcholné modely dnešních světových výrobců kopaček tuto cenu běžně převyšují dvojnásobně.

Staré kopačky nezapřou inspiraci pracovními botami

Jak do práce, tak na hřiště

Velkého rozvoje se fotbal dočkal v 19. století. Šlo o vpravdě lidovou, resp. dělnickou zábavu. Tomu odpovídalo i obutí hráčů – obvykle si na zápasy obouvali svoje pracovní boty s kovovou špičkou. A někteří si údajně začali podrážky bot opatřovat kovovými cvočky či šrouby, aby jim to při hře neklouzalo. Odtud byl už jen krok k prvním průmyslově vyrobeným kopačkám – vznikly v druhé polovině 19. století, byly vyrobeny ze silné kůže a sahaly až nad kotníky, aby byli hráči lépe chráněni. Taková bota vážila asi půl kilogramu, za mokra prý i dvojnásobek.

Víte, že…

 

…dnešní kopačky obvykle váží kolem 200 gramů?

Výměnné kolíky a další inovace

Kožené kotníkové boty se v různých obměnách používaly až do 40. let 20. století. Radikální proměny se kopačky dočkaly po 2. světové válce, kdy se výrobci inspirovali v Jižní Americe – tamní hráči nosili lehčí a pružnější boty. Pozornost výrobců se od primární ochrany nohy začala zaměřovat na výkon a na lepší ovládání míče. Změnil se střih bot a začaly se používat jiné materiály. A v 50. letech se masového rozšíření dočkaly šroubovací kolíky. O jejich vynález se přeli bratři Adi a Rudolf Dasslerovi, tedy zakladatelé firem Adidas a Puma. A to přes to, že první patenty tohoto druhu byly ve světě zaregistrovány už ve 20. letech minulého století.

Kdo je tedy „otcem“ výměnných kolíků na kopačkách, se už dnes nedá jednoznačně říct. Každopádně vynález kopaček, které je možné pomocí různě dlouhých a různě tvrdých kolíků přizpůsobit stavu hřiště, byl opravdový „game changer“. Měl například vliv na vítězství německého týmu na mistrovství světa, které se hrálo v roce 1954 ve Švýcarsku. Ve finálovém zápase proti Maďarsku se němečtí hráči, obutí do kopaček Adidas s výměnnými kolíky, po deštěm promáčeném hřišti pohybovali překvapivě lehce, zatímco sice technicky vybaveným, ale znaveným Maďarům to klouzalo. Pravda, později přišli němečtí vědci s teorií, že kondice vítězného týmu byla podpořena injekcemi zakázaných látek, ale to už je jiná kapitola…

Výměnné kolíky jsou dnes standardem

Foto: Shutterstock.com

Vy i Messi

S rozvojem letecké dopravy zrychlila globalizace, která zasáhla i fotbalový svět. Zkušenosti ze světa se bleskově prosazovaly do výroby sportovní výbavy včetně kopaček. Boty na fotbal byly stále lehčí a pružnější, zároveň komfortnější, a díky novým materiálům umožňovaly lepší zpracování míče. Ještě v 60. letech ale byla většina kopaček hnědá nebo černá. Teprve v 70. letech se design bot změnil a objevily se barvy. Vývoj nabral obrátky a výrobci se začali předhánět různými vychytávkami. Po roce 2000 se díky laserovými technologiím objevily první kopačky plně přizpůsobitelné fyziognomii každého jednotlivého hráče, na trh přišly boty bez šněrování apod. A zaklínadlem posledních let je personalizace. Díky moderním technologiím dnes může mít na kopačkách své číslo, iniciály, logo klubu nebo vlaječku nejen Messi, Ronaldo či Neymar, ale prakticky kdokoli. Třeba i vy. Nesmíte ale zapomenout na to, že sebelepší kopačky z vás hvězdu fotbalových trávníků neudělají – bez tréninkové dřiny se to prostě nikdy neobejde…

Prozkoumejte sportovní kluby na Břeclavsku

Volejbal

Lokomotiva FOSFA Břeclav

Stolní tenis

KST FOSFA LVA

Hokej

FOSFA HC Lvi Břeclav

Judo

Soukromá škola bojových sportů Břeclav

Atletika

LOKOMOTIVA FOSFA BŘECLAV

Fotbal

FOSFA MSK Břeclav