Není pálka jako pálka

Možná jste také na základní škole hráli „pinčes“ na sražených lavicích a do míčku jste pinkali učebnicemi… Podobně začaly i dějiny pingpongu. Na internetu se dokonce můžete dočíst, že první hráči používali k odrážení míčku krabice od doutníků, jako míček prý sloužila korková zátka od šampaňského a místo síťky si vždy na stůl vyskládali řadu knih. Pravděpodobnější je ovšem verze, že jako pálky sloužily knížky a hrálo se míčkem golfovým. Každopádně od „doby prkenné“ prošly pálky dlouhým vývojem až po současné špičkové sportovní náčiní z moderních materiálů.

Dřeva nejen ze dřeva

„Dřevo“ se v pingpongovém slangu říká celé dřevěné části pálky, včetně rukojeti. Je zajímavé, že mezinárodní federace stolního tenisu (ITTF), která určuje parametry pálek, nestanoví přesné rozměry „dřev“. Obvykle mají tvar oválu o průměru asi 20 cm. Pálky jsou buď celodřevěné, vyrobené z 5-7 dřevěných dýh, nebo kompozitní. V tom případě jsou mezi dýhy vloženy karbonové (tzv. karbonové dřevo) či kevlarové vrstvy, které dodávají tomuto sportovnímu náčiní lehkost. Dnes se dokonce pro odlehčení vkládá mezi dýhy i titan. Podle norem ITTF ovšem 85 % tloušťky pálky musí opravdu tvořit dřevo. Existují i různé typy rukojetí, každý optimální pro jiný styl hry. Některé umožňují klasické držení, jiné držení tužkové.

Potah dělá hru

Ještě větší věda je výběr správného potahu. Ten se lepí na obě strany pálky a dnes se skládá ze spodní vrstvy houby a vrchní vrstvy gumy. Podle použitého materiálu a způsobu jeho spojení se rozlišují čtyři základní typy potahů:

Softový – díky elasticitě umožňuje zásah míčku větší plochou, a tak mu uděluje vyšší rotaci. Tento potah jako jediný umožňuje hrát všechny údery, používané v moderním stolním tenise.

Sendvičový – neuděluje míčku takovou rotaci, proto se obvykle lepí na backhandovou stranu pálky, je vhodný pro blokaře a hru blízko stolu.

Tzv. tráva – „pomalý“ potah, ocení ho zejména defenzivní hráči. Ideální je v kombinaci se softovým povrchem na druhé straně pálky.

Antitopspinový – hladký potah, určený pro defenzivní hráče, umožňuje větší kontrolu obranných úderů.

Vždy přitom platí, že všechny potahy i dřeva musí být schváleny ITTF, která také určuje maximální tloušťku potahu na 4 mm. Na každé straně pálky může být nalepen jiný potah (a obvykle to tak hráči i dělají), ITTF ale stanoví, že každá strana musí mít jinou barvu: jedna červenou, druhá černou.

Hráči si na pálky lepí potahy sami, sami si je i vybírají. Dobří hráči si potahy před nalepením i zváží, snaží se, aby jejich pálka nebyla zbytečně těžká. Přitom je potah v podstatě spotřební materiál – špičkoví tenisté při vrcholném tréninkovém tempu mění potah každé tři dny. Jeho stáří a opotřebení se totiž výrazně podepisuje na kvalitě hry. Ovšem při menší zátěži vydrží potah i více než měsíc.

Stupnice rychlosti a kontroly

Mimo tyto parametry má každá pálka a vlastně i každý potah ještě další vlastnosti: rychlost, kontrolu a rotaci. To vše označují výrobci na stupnici od 10 do 100.  Čím vyšší číslo, tím lepší je daná vlastnost. Ovšem pozor, čím vyšší je rychlost, tím horší je kontrola míčku a naopak. A tak si každý musí vybrat takovou pálku, která odpovídá jeho potřebám.

Protože v každém případě platí, že různým hráčům vyhovují různé pálky. Vždy by ale pálka měla odpovídat jeho úrovni a stylu hry. Zvolit si tu správnou, to vyžaduj dlouholetou zkušenost. Začínajícím hráčům samozřejmě rádi poradí trenéři, obecně lze ale říci, že pro ně jsou vhodnější univerzálnější pálky a svůj styl hry si najdou postupně.