Naše hokejová loď se obrací k lepším zítřkům

Pane Vybírale, hokejovým fandům není vaše jméno neznámé, pojďme přesto na úvod stručně připomenou vaši vlastní hokejovou kariéru. V kolika letech a v jakém klubu jste s hokejem začínal?

To bylo v Pardubicích, v tehdejší Tesle a bylo mi pět let.

Proč jste se rozhodl právě pro hokej? Zkoušel jste i jiné sporty?

Lední hokej byl moje láska od malička, hrozně rád jsem se na něj díval v televizi. A tak jsem přemluvil rodiče, abychom šli na nějaké utkání. Tehdy jsem zrovna viděl začínajícího Dominika Haška, to mě uchvátilo, chtěl jsem být také brankářem. Ale to se nestalo, začal jsem hrát hokej jako normální hráč. Zkoušel jsem samozřejmě i jiné sporty, dlouho jsem se věnoval zároveň hokeji i fotbalu, až ve 14 letech jsem se definitivně rozhodl, že budu hokejistou.

Za jaké týmy jste v mládežnické kategorii hrál?

Jsem odchovanec pardubického hokeje, proto byla první TJ Tesla Pardubice, pak jsem byl v mladším dorostu na ročním hostování v HC Chrudim. Mužský hokej jsem poprvé hrál za Articolor Pardubice, pak jsem se zase vrátil do Tesly. V juniorské lize mě vyměnili z Pardubic do Kolína za budoucího mistra světa Petra Čáslavu, takže pro Pardubice skvělý tah… A poslední rok v extralize juniorů jsem nastupoval za Bílé tygry Liberec.

Jak vypadal váš přechod k „dospělému“ hokeji?

Hrál jsem 2. ligu mužů za Kolín, Chrudim a Nymburk. Mým největším sportovním úspěchem, už jako trenéra, bylo stříbro v mezinárodní Ebel lize za HC Orli Znojmo, kde jsme prohráli až ve finále se Salcburkem.

Kde všude jste trenérsky působil?

První trenérské zkušenosti jsem sbíral ve svém mateřském klubu, který tehdy nesl jméno HC Moeller Pardubice, poté jsem působil rok v Hlinsku. Pak přišel Hradec Králové, kde jsem měl na starosti napřed 5. a 7. třídu a následně starší dorost. Ještě jedou jsem se potom vrátil do Pardubic, kde jsem také trénoval starší dorost. Následovaly čtyři sezony v HC Orli Znojmo. Tam jsem byl asistentem trenéra, a nejen že jsme získali stříbro v Ebel lize, ale postoupili jsme i do Ligy mistrů, kde jsem působil v roli videokouče. Zároveň jsem v klubu přešel na pozici sportovního manažera mládeže a hlavního trenéra juniorů. Pak jsem byl hlavním trenérem a majitelem týmu HC Moravské Budějovice 2019, poté sportovním manažerem v Technice Brno. V minulé sezóně jsem byl asistentem trenéra Extraligy 9. tříd a hlavním trenérem ročníku 2014 v klubu Berani Zlín a v té letošní nově v Břeclavi.

Co rozhodlo, že jste jako sportovní manažer nastoupil právě do Břeclavi?

Vedení se na mě obrátilo s nabídkou a mě oslovila cesta, kterou chtělo klub vést. Dohoda byla rychlá, shodli jsme se na vizích a plánech, takže rozhodování pro mě bylo jednoduché. Navíc mám k Břeclavi úzký vztah, narodil se tu můj tatínek a mám tu bratrance a sestřenice. Strávil jsem tu část dětství a rád bych to teď Břeclavi vrátil.

Znal jste břeclavský klub blíže už před svým nástupem?

Znal jsem ho jako soupeře, když jsem působil v jiných týmech. Hráli jsme proti Břeclavi s Brnem i se Znojmem a byly to vyrovnané a pěkné zápasy. Ale nikdy by mě nenapadlo, že tu někdy zakotvím jako sportovní manažer.

Na co byste se chtěl při tréninku v Břeclavi zaměřit?

Rozhodně na to, aby se celý tréninkový proces zlepšil, aby se zvedla intenzita a kvalita tréninků. Aby naši hráči snesli měřítko jak v obraně, tak v útoku a byli schopni konkurovat soupeřům. A abychom se tak mezi žáky dostali v hierarchii klubů nejen v Jihomoravském kraji, ale i v celé republice co nejvýš. Rádi bychom zlepšili práci s brankáři a péči o ně.

Ve své glose na internetových stránkách klubu se zmiňujete i o tom, že vaším cílem je „nejen vyvíjet hokejové dovednosti, ale také formovat charaktery mladých lidí, aby se stali nejen skvělými sportovci, ale i lidmi“. Jaké hodnoty se budete snažit vašim svěřencům vštěpovat?

Vnímám to tak, že sport a hokej jsou základem do dalšího života. To, co je potřeba změnit na stadionu, je, aby každý, kdo přijde, měl pocit, že je tam doma, aby tu vládla rodinná atmosféra. Chceme dětem nabídnout individuální přístup, od první chvíle, od prvních krůčků na ledě. Rádi bychom z nich vychovali všestranné sportovce a sportovkyně, a nejen to. Naším cílem je, aby byli navzájem kamarádi, byli zodpovědní, cílevědomí, s vnitřní motivací, kvalitními morálními zásadami pro život, prostě aby z nich byli správně nastavení mladí lidé.

Jak toho chcete dosáhnout?

Musí se postupovat krok za krokem, ze začátku vše pojímat jako zábavu, ale postupně u dětí budovat vztah ke sportu, k hokeji. Aby jim z tváří nezmizel úsměv, aby je sport opravdu bavil a doma se těšily, až zase půjdou na stadion za kamarády a trenéry. Každý, kdo přijde do klubu, si zaslouží svou příležitost. Proto se snažíme dávat šanci v zápasech všem, což dříve nebylo. Důležitá je přitom i spolupráce s rodiči, chceme, aby se i oni cítili součástí naší hokejové rodiny, zapojujeme je do přípravy klubových akcí. Snažíme se, aby sport byl napojený na výchovu v rodině a naši trenéři jsou schopni reagovat i na problémy dětí ve škole. Klademe důraz na samostatnost hráčů, takže se snažíme, aby ti starší byli sami zodpovědní za docházku, dokázali s trenéry mluvit o svých problémech a budovali si s nimi vztah založený na důvěře.

Co podle vás v tuto chvíli potřebuje břeclavský mládežnický hokej nejvíce?

Víte, hokejisté jsou takoví malí desetibojaři, musí mít všeobecnou sportovní přípravu, musí hokej kombinovat s dalšími pohybovými aktivitami i mimo led. Dřív měl tuhle roli tělocvik, ale to už dnes není. A právě na tom chceme také pracovat. Dávat naše trenéry i do škol a školek, aby pomáhali s pohybovou přípravou dětí.

Kam byste chtěl své svěřence posunout?

Cíle jsou jednoznačné. Především je to stabilizace klubu, protože poslední roky byly velmi turbulentní. Chceme získat zpět důvěru rodičů, města i dalších partnerů, dát jim najevo, že se hokejová loď obrací k lepším zítřkům a vše začíná fungovat. Dlouhodobým cílem je rozvoj našich hráčů a spolupráce se školami a školkami. Rádi bychom začali hrát ročníkové soutěže od 5. do 9. třídy. Určitě budeme usilovat o udržení týmu v CCM Lize dorostu. A chceme získat co nejvíc dětí v nižších ročnících, protože v tom je budoucnost celého břeclavského hokeje.