Jan Svoboda, trenér kategorie U12 fotbalového klubu FOSFA MSK Břeclav, je proslulý zaváděním moderních tréninkových metod po vzoru špičkových evropských týmů. To se promítá i do výkonů jeho svěřenců. Právem byl proto na lednovém galavečeru FOSFA Sport oceněn jako Trenér roku 2023. Požádali jsme ho, aby nám vyprávěl nejen o svých moderních metodách, ale o trénování břeclavských fotbalistů vůbec.
18. dubna 2024
Jakub Jukl
Fotbal
Aktuality
Mladé fotbalisty táhnou nahoru nové tréninkové metody
Se svými svěřenci po zisku 2. místa ve FOSFA Cupu
Foto: FOSFA MSK Břeclav
Jak jste se dostal k trénování fotbalu mládeže? V jednom rozhovoru jste zmínil, že to „nikdo nechtěl dělat“. Co rozhodlo, že jste se do toho pustil?
V době, kdy začal hrát fotbal můj starší syn, jsem zjistil, že mladým fotbalistům chybí trenéři. Navíc se tam sešly i děti od kamarádů, a tak jsem je všechny začal trénovat. A dnes si už nedokážu svůj život bez trénování kluků představit.
Je trenérská práce opravdu tak náročná na čas i energii, jak se říká?
Určitě ano, pro rodinu mi zbývají sotva dva dny v týdnu, víkendy do konce června mám zaplněné fotbalem. Pokud chceme s rodinou někam vyrazit, vždy se musím podívat, kdy a kde hrajeme a který víkend by to bylo možné.
Vy sám jste se věnoval fotbalu od kdy?
Asi od 6 let, ale pak jsem utrpěl těžký otřes mozku. Na čas jsem s fotbalem musel skončit a hrál badminton. K fotbalu jsem se vrátil asi v 17 letech společně s hokejem.
Jan Svoboda
Foto: Petr Manuel Ulrych
Jakými kluby jste prošel a jakou nejvyšší soutěž jste hrál?
Byly to Slovan Břeclav, Sokol Přítluky, Sokol Sedlec, nejvyšší soutěž jsem hrál 1.B třídu.
Břeclavskou mládež trénujete od roku 2017 a za tu dobu se výrazně pozvedla. Mohl byste srovnat úroveň mladých fotbalistů tehdy a dnes? Jak co se týče počtu, tak i úrovně?
Úroveň i počty dětí jsou naprosto nesrovnatelné. Dříve nás bylo přibližně 250 hráčů a maximálně 15 trenérů. Teď máme v klubu 400 aktivních hráčů. Na druhou stranu fotbalisté v době mého mládí mi přišli určitě šikovnější a obratnější. Dnešní doba sportům tolik nepřeje, u dětí vítězí spíše hry na počítačích a mobilech.
V loňské sezóně vaši svěřenci v kategorii U12 neprohráli v krajském přeboru jediné utkání. Jak jste tohoto neobyčejného výsledku dosáhli?
Předně se sešel výborný ročník kluků, s trenéry je vedeme od jejich 5-6 let. Kluci mají dobrou partu. Je to soubor různých povah, a tak by to v týmu, který chce něčeho dosáhnout, mělo být. V kabině vše funguje jak má.
O vás je známo, že používáte při tréninku moderní metody. Mohl byste je čtenářům přiblížit?
Snažím se jít s dobou, fotbal, to už dneska není jen kopání do míče a běhání bez balónu. V trénincích a na soustředění se s kolegy a kolegyněmi zaměřujeme na atletiku, atletický běh a styl běhu, strečinky, rychlé nohy, tabatu, pilates i jógu. Nevynecháme ani dnešní moderní formy protahování před tréninkem i po něm. Zveme si i profesionální atletické trenéry, trenéry ve fitness a kardio a to jak na tréninky, tak i na soustředění. Hodně se učím od svého kolegy a předsedy klubu pana Hrabala, ten na hřišti doslova vyrostl, je na něm denně a celý život obětoval trénování fotbalu. Také vlastní jednu z nejvyšších trenérských licenci, UEFA A. Já sám se snažím rozšiřovat si obzory pomocí odborné literatury a internetu a samozřejmě i sledováním zápasů jiných mužstev v televizi i přímo na hřišti. Strašně se mi líbí akademie Ajaxu Amsterdam a Red Bullu Salzburg. U nich čerpám nové tréninkové metody, pokud je tedy někdo zveřejní. Moji kluci mají na tréninku nejraději, když jim dovolím hrát ragby. To je moc baví a zároveň při něm posilují obratnost i fyzickou kondici.
Jaký je v tom rozdíl oproti tradičnímu způsobu tréninku?
Obrovský, ve všem. Celý trénink je rozdělen do několika částí: rozcvička, protažení, zahřátí, poté následuje trénování hry, pilování různých strategií atd. A trénink končí opět protažením. S kolegy každý trénink připravujeme pár dní dopředu a před začátkem ho konzultujeme. Snažíme se, aby ty tréninky kluky bavily a nebyly pořád stejné. I když některé věci, jako technika s míčem, se prostě musí drilovat pořád dokola.
A jak na tyto metody děti reagují? Byl nějaký problém při jejich zavádění?
Někteří nemají rádi změnu a musíme je přesvědčit, že je to dobré pro jejich fotbalový růst.
Kdesi jste zmínil, že v Břeclavi právě vyrůstá nadějná fotbalová generace. V čem vidíte její potenciál?
Že jsou dobrá parta a skvělý tým mladých sportovně nadaných kluků. Reprezentují své školy i v jiných soutěžích, kromě fotbalu hlavně v atletice a florbalu. Jsou oporami sportovních týmů svých škol. Jak říkají paní tělocvikářky „to zase vyhrají Honzovy kopačky“.
Mohl byste jmenovat některé nadějné hráče? A nebojíte se, že vám je „odloudí“ některé větší a bohatší kluby?
Takhle na první dobrou mě napadají třeba Hollý, Malega, Pospíšil. Toho přetahování jinými kluby se samozřejmě hodně bojím! Ale doufám, že s rodiči máme dobré vztahy. A že kluky pustíme do ligových akademií s návazností na střední školu i s ubytováním teprve tehdy, až to bude mít smysl a budou na to mít věk. Vždyť se pořád bavíme o dětech.
Týkají se slova o nadějné fotbalové generaci i dívčího fotbalu? Vím, že předseda klubu, pan Hrabal, klade na jeho rozvoj velký důraz…
Samozřejmě, holky jsou již nedílnou součástí našeho klubu. A všichni se snažíme jim dát perfektní servis jak ve vybavení, tak v trenérském vedení. Trenérka s nimi dělá obrovské pokroky. Dnes máme již asi 30 aktivních děvčat. Což je opět zásluha pana Hrabala.
Máte nějaký cíl, kam byste své svěřence rád dovedl? A plánujete s nimi pokračovat i ve vyšších věkových kategoriích?
Cílem je, abychom s týmem postoupili do žákovské ligy starších žáků, a hlavně abychom zůstali všichni pohromadě. Ano, plánuji s nimi pokračovat i v dalších věkových kategoriích, přeci jen jsem je vychoval od prvopočátku. Jsme taková jedna fotbalová rodina.
