Mistrovství republiky bylo pro Fifu velká škola

V Hodoníně se ve dnech 1.-4. června sešla špička tuzemské scény v PARA stolním tenise. Celkem bylo do šampionátu nominováno 47 hráček a hráčů ve třídách TT1-TT11. Ve třídě postižení TT7 se do soutěže zapojil i čtrnáctiletý Filip „Fifa“ Prchlík, jehož domovským oddílem je Klub stolního tenisu FOSFA LVA.

Filipovo účinkování na šampionátu začalo v pátek, kdy se hrály čtyřhry tříd TT6-TT11. Se svým spoluhráčem Janem Zářeckým odehrál Fifa celkem pět zápasů, z čehož dva dotáhli do vítězného konce. V konečném žebříčku této kategorie skončili kluci jedenáctí.

Hlavní pozornost Fifových fandů se upínala k sobotnímu programu, tedy k zápasům ve dvouhře. Tam čekalo Fifu šest náročných zápasů – ve dvou dokonce poměřil síly s hráči nastupujícími za českou PARA reprezentaci. Na závěr dne se radoval ze dvou výher, což je pěkná bilance. Ve své třídě skončil na hezkém pátém místě.

Hlavně uklidnit hlavu

Hodonínský šampionát považuje Fifa sám za zatím nejhodnotnější turnaj své kariéry. „Konkurence byla o mnoho těžší než na minulém turnaji, hlavně co se týče zkušeností, které ve vyrovnaných zápasech rozhodují. Turnaj byl také více o nervech, než ty minulé,“ ohlíží se za Fifa za mistrovstvím. Svůj výkon přitom hodnotí střízlivě: „Některé zápasy se mi povedly víc, jiné zase míň. Tak to prostě chodí.“ Na otázku, jaké ponaučení si z tohoto kvalitního turnaje odnesl, Fifa odpovídá, že se musí snažit načerpat zkušenosti od ostatních hráčů a hlavně uklidnit hlavu.

Názor trenérky

Na dojmy z proběhnuvšího turnaje jsme se zeptali i Fifovy trenérky Denisy Pyskaté. Ta výkon svého svěřence porovnala s jeho účinkováním na Českém poháru, který se hrál před dvěma měsíci rovněž v Hodoníně. „První turnaj jsme brali spíše jako takové seznámení s možnými soupeři a jejich stylem hry a celkové nasání atmosféry na para turnajích. Do MČR jsem tedy jako trenérka vstupovala s určitou představou o úrovni a možném průběhu turnaje. Avšak MČR bylo zase v určitých věcech úplně jiný turnaj než ten předchozí. Fifa byl na tomto mistrovství nasazen do sedmičlenné skupiny hráčů s postižením spadajících do třídy TT6 – TT7. Všichni jeho soupeři byli věkově starší, řekla bych, že i zkušenější, nebo v jisté míře měli za sebou více odehraných turnajů a zápasů. Celkově byla úroveň těchto dvou sjednocených tříd postižení na vysoké úrovni. Svědčí o tom i fakt, že Fifa hrál dva ze šesti zápasů s reprezentanty, kteří objíždějí světové turnaje a mají tedy zkušenosti, které na domácí půdě jen ztěžka získáte.“

Republikový šampionát ukázal Denise Pyskaté ještě jednu důležitou věc. „Všichni Fifovi soupeři měli hrající ruku zdravou. Měli postižení nehrající ruky (někdo až tak velké, že si míček musel nahazovat hrající rukou) nebo postižení dolních končetin. Určitě nechci žádné postižení zlehčovat ale Fifa s jeho postižením má velice omezený rozsah rukou, což se mi v jeho třídě postižení zdá jako rozhodující,“ vysvětluje trenérka a dodává, že Fifa se nemůže s rukou nikam natáhnout a do úderu může dát jen omezenou intenzitu, resp. rychlost. „Protihráči hodně těžili ze zdravé hrací ruky tím stylem, že se postavili doprostřed stolu půl kroku – krok byli schopni udělat a mohli tak do úderu dát větší intenzitu. Fifa je sice schopen se svýma nohama oběhat celý stůl, ale ruce ho hrozně limitují a to se mi v porovnání se soupeři zdálo rozhodující.“ Rozsah rukou, pevné uchopení pálky a možnost odehrát úder ve velké intenzitě jsou podle Denisy Pyskaté rozhodujícími faktory, ve kterých má Fifa oproti spoluhráčům velké mínus.

Na mistrovství republiky prý Denisa Pyskatá s Fifou neodjížděla s konkrétním očekáváním, pokud jde o výsledek. „Spíše vždycky chci, aby ukázal to, na čem se na trénincích zaměřuje a maká. Po turnaji jsem mu říkala, že spokojená bych byla ještě s jednou výhrou navíc, protože na ni bezesporu měl. Když jsem se ale bavila s některými jeho soupeři, tak byli překvapeni, že vůbec dokázal urvat dvě výhry. Takže jsem si nakonec říkala, že turnaj dopadl dobře. Lepší to samozřejmě může být vždycky,“ uzavírá Denisa Pyskatá.

Na dotaz, jak hodnotí Filipovo vystoupení na šampionátu, trenérka odpovídá, že vždy se při hodnocení zaměřuje na chování a na předvedenou hru. „Co se týče chování a celkového projevu za stolem, tak to v tomto případě bylo na dobré úrovni. Emoce cloumají s každým, ale je potřeba je udržet na únosné hranici, což se Fifovi povedlo,“ hodnotí Denisa Pyskatá. A pokud jde kvalitu hry, i tady vnímá několik možných úhlů pohledu. „Zlepšení celkového herního projevu bylo očividné, což potvrdili i Fifovi soupeři. Já se na jeho hru dívám zase jiným pohledem a na můj vkus tam bylo hodně situací, které měl vyřešit jinak. Jednalo se např. o udržení pozitivní koncentrace při větším vedení v setu a z toho vycházejí dohrání setu do vítězného konce nebo lepší rozhodování ve hře při změně defenzivního stylu na ofenzivní styl. Pochopila jsem však, že všechno dojde Fifovi s postupem času. Je prostě ještě hodně mladý a oproti soupeřům málo vyhraný,“ říká trenérka a dodává, na turnaj s Fifou neodjížděla s konkrétním očekáváním, pokud jde o výsledek. „Spíše vždycky chci, aby ukázal to, na čem se na trénincích zaměřuje a maká. Po turnaji jsem mu říkala, že spokojená bych byla ještě s jednou výhrou navíc, protože na ni bezesporu měl. Když jsem se ale bavila s některými jeho soupeři, tak byli překvapeni, že vůbec dokázal urvat dvě výhry. Takže jsem si nakonec říkala, že turnaj dopadl dobře. Lepší to samozřejmě může být vždycky,“ uzavírá Denisa Pyskatá.

Výsledek z republikového mistroství není podle trenérky pro Fifovu budoucnost nijak rozhodující. „Je to další zkušenost, kterou Fifa bezesporu potřebuje. Čím víc takových zkušeností bude mít za sebou, tím více ho získané zkušenosti posunou dopředu. Očekávám, že bude makat ještě více než doteď, protože to takhle po turnajích mívá, že ho nakopnou ještě k většímu tréninkovému tempu,“ říká. Důležité podle ní je, aby se naučil přenést do zápasu to, co v tréninku natrénuje, což se mu podle jejího názoru zatím moc nedaří. „Vidím na Fifovi, jak moc chce všem okolo ukázat, že jeho strop je ještě hodně daleko. Místy si na sebe vytváří neuvěřitelný tlak, protože si je vědom, kolik času a úsilí to stojí jeho samotného, trenéry a všechny lidi okolo něj. Takže chápe, že když se tomu věnuje hodně úsilí ze všech stran, tak by to mělo mít odpovídající parametry. Z jedné strany jsem moc ráda, že toto všechno okolo vnímá a cítí tak zodpovědnost za výsledek, ale z druhé strany je to pro něj dost svazující a ten tlak si na sebe dělá z velké části on sám. Myslím si, že pokud se s tím dokáže poprat tady ve sportovním prostředí, tak to pro něj bude mít velký přínos i v běžném životě, když bude zodpovědný a schopný pracovat pod tlakem,“ zamýšlí se trenérka Denisa Pyskatá.