Malý výlet do historie olympijských sportů

Klíčovou roli hraje MOV, tedy Mezinárodní olympijský výbor. Ten mimo schvalování seznamu olympijských sportů také vybírá hostitelská města pro hry a dohlíží na jejich přípravu, stanovuje pravidla a zasazuje se o antidopingová opatření, nebo dbá na hodnoty jako jsou fair play, rovnost pohlaví a mírové spolupráce.

Z úst představitelů menšinových sportů občas slýcháváme povzdech typu „jó, kdybychom byli olympijským sportem, to by se nám to soutěžilo…“. Pravda je, že olympijské sporty se těší větší pozornosti veřejnosti a tím i sponzorů, ale to je samostatné téma. Výčet sportů a disciplín, v kterých se na olympiádě soutěží, každopádně není rigidní a v čase se mění. Některé sporty ze seznamu časem zmizely, jiné byly naopak nově připsány. Na olympiádě v Paříži v roce 2024 se například poprvé bude soutěžit v breakdance…

Jaké podmínky vůbec musí daný sport splňovat, aby o něm MOV jako o olympijském začas vůbec uvažovat? Je šance, že se bude někdy na olympiádě soutěžit třeba ve famfrpálu nebo hobby horsingu?

Při rozhodování se přihlíží také k tomu, jak je daný sport atraktivní pro mladé lidi a pro média. Musí totiž zvýšit hodnotu a přitažlivost her, zároveň ale také zachovat a odrážet jejich moderní tradice. Platí také,  že na program her nemohou být zařazeny čistě duševní sporty (např. šachy), ani sporty využívající motorem poháněné stroje. Zachován by také měl být celkový počet sportů, v kterých se soutěží, nové sporty jsou tak zařazeny pouze v případě vyřazení jiných. MOV také přihlíží k popularitě daného sportu v pořádající zemi.

Dobrou zprávou pro fanoušky projektu FOSFA Sport je, že všechny „naše“ sporty jsou sporty olympijskými. Pojďme se tedy na jejich olympijskou historii podívat trochu podrobněji. A rovnou se zaměříme i na úspěchy československých a českých sportovců.

Atletika

Sprinty, běhy na střední a dlouhé tratě, skok daleký nebo do výšky, víceboje, hody a vrhy…všechny tyhle disciplíny spadají pod atletiku, tedy sport, který je součástí moderních olympijských her už od jejich prvního oficiálního ročníku v roce 1896. Ten se odehrál v Athénách v Řecku a atletika byla jedním z prvních vybraných sportů, které zde byly k vidění. Mezi naše (tedy české, resp. československé) sportovce, kteří prorazili právě v tomto odvětví, patří například všem známý Emil Zátopek, který na Letních olympijských hrách (LOH)) v Londýně v roce 1948 získal hned tři zlaté medaile, a to v běhu na 10 tisíc metrů, běhu na 5 tisíc metrů a v maratonu. Zapomenout nesmíme ani olympijské výkony jeho manželky Dany, oštěpařky, z nedávné minulosti pak oštěpaře Jana Železného, vícebojařů Romana Šebrleho a Tomáše Dvořáka, běžkyně Zuzany Hejnové a dalších. Tradičně silnou atletickou disciplínou českých sportovců je oštěp, kde kromě již zmíněných jmen musíme připomenout dvě zlaté olympijské medaile Barbory Špotákové nebo stříbro Jakuba Vadlejcha z LOH v Tokiu. Jakubovi budeme všichni držet i příští rok na LOH v Paříži. A pevně doufáme, že kvalifikovat se na tyto hry bude i břeclavský odchovanec Radek Juška, reprezentant ve skoku dalekém.

Fotbal

Fotbal se na olympijský hrách poprvé objevil roku 1900 v Paříži. Tehdy byl uveden pouze jako ukázkový sport a medaile za něj byly udělovány až v roce 1904 v USA. Čechoslováci mohli svoji první medaili vybojovat již v roce 1920, kdy se probojovali do finálového souboje s pořádající Belgií. Tento zápas ale ve 40. minutě na protest proti některým kontroverzním rozhodnutím sudího opustili a z turnaje byli diskvalifikováni. Na první medailové umístění si tak česká reprezentace musela počkat až do roku 1964, kdy vybojovala na LOH v Tokiu stříbro. Vytoužené zlaté medaile si pak českoslovenští fotbalisté odvezli v roce 1980 z olympiády v Moskvě. V českém týmu tehdy hrály takové hvězdy jako Ladislav Vízek, Jan Berger, Verner Lička či Jindřich Svoboda, který byl autorem vítězné branky ve finálovém zápase proti reprezentaci NDR.

Hokej

Poprvé se na olympiádě představil hokej pozemní. Konkrétně to bylo v roce 1920 v Belgii. Hokej lední se na program dostal až o čtyři roky později na Zimních olympijských hrách (ZOH) ve Francii. Československý nebo později český tým patřil k pravidelným účastníkům olympijských turnajů – chyběl pouze v roce 1932 na ZOH v americkém Lake Placid. Největším úspěchem českého týmu je slavné a často opěvované vítězství našich hráčů v roce 1998 v Naganu, kde byla poprvé povolena účast NHL hokejistů. Z tehdejší třiadvacetičlenné sestavy stačí namátkou vybrat jakékoli jméno a jasno má okamžitě i ten, kdo třeba hokeji úplně nefandí. Však si to zkuste: Jágr, Růžička, Hašek, Hnilička, Dopita, Šlégr, Ručinský… Zatím poslední – bronzovou – medaili si pak čeští hokejisté přivezli ze ZOH v italském Turíně v roce 2006.

Volejbal

Volejbalový turnaj se na olympiádě poprvé odehrál v roce 1964, kdy LOH hostilo Tokio. A českoslovenští reprezentanti hned při této premiéře dosáhli největšího úspěchu – stříbrné medaile. O čtyři roky později v Mexiku vybojovali bronz. Od té doby na medaili ve volejbalu zatím marně čekáme. V roce 1996 se pak stal oficiálně olympijským sportem volejbal plážový.

Judo

Ve stejném roce jako volejbal se na olympijských hrách poprvé objevilo také judo a s výjimkou roku 1968 bylo na programu LOH pravidelně. A – co si budeme nalhávat – u československých sportovních fanoušků nepatřilo mezi nejsledovanější sporty. Výjimkou byl rok 1980, kdy Vladimír Kocman přivezl z moskevské olympiády bronz. Dlouhé čekání na medaili pak ukončil až v roce 2016 Lukáš Krpálek, který senzačně zvítězil v brazilském Rio de Janeiru. O judu se najednou mluvilo. A když pak Lukáš o pět let později svůj triumf zopakoval v Tokiu, zrodila se legenda. Je prakticky jisté, že na LOH v Paříži v příštím roce bude Lukáš Krpálek patřit mezi nejsledovanější české závodníky. V jaké váhové kategorii bude zápasit? V polotěžké? Těžké? Nebo snad na výjimku v obou? Uvidíme. Každopádně i my budeme v příští rok v létě napjatě sledovat jeho výkony na pařížském tatami.

Stolní tenis

Na uvedení svého sportu do programu olympijských her si museli nejdéle počkat fanoušci stolního tenisu. Zajásat mohli až v roce 1988 na hrách v jihokorejském Soulu. S ohledem na asijský původ „pinčesu“ nepřekvapí, že nejvíce olympijských medailí (celkem 65) dosud posbírali sportovci z Číny a z Jižní Koreje. Českoslovenští ani čeští příznivci stolního tenisu se zatím z olympijských medailí svých krajanů radovat nemohli. Největšími dosavadními úspěchy jsou čtvrtá místa Marie Hrachové v Soulu v roce 1988 a Petra Korbela v Atlantě v roce 1996.