Rozhovor: S Magdalenou Bukovskou o začátcích v Břeclavi, domácím ME ve volejbalu i FAIR PLAY

Vzpomínáte si na své začátky v Břeclavi a co vás na volejbale tehdy nejvíc bavilo?
Na své začátky si vzpomínám moc dobře. Je to sice už dávno, ale skoro všechno mám pořád v živé paměti. Nejenže jsem v Břeclavi hrála volejbal, ale také jsem začala navštěvovat sportovní školu, což mi určitě pomohlo. Nemusela jsem tolik dojíždět a i sportovní příprava byla na top úrovni. Vzpomínám hlavně na výborný kolektiv, který jsme měly. Tolik zážitků, smíchu a všeho krásného. Vzpomínám si na to jen v tom nejlepším.

Následně vaše cesta vedla do KP Brno. Kdy vám poprvé došlo, že by pro vás volejbal mohl být víc než jen koníček?
To je těžká otázka. Řekla bych, že to přišlo až později. Na začátku jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že bych se volejbalem mohla jednou živit profesionálně. Postupem času jsem ale začala potkávat lidi, kteří to tak měli, a pak se naskytla příležitost jít hrát do žen. Tam už mi bylo jasné, že je to cesta, kterou bych se chtěla ubírat.

Která hodnota FAIR PLAY je podle vás pro mladého sportovce nejdůležitější, pokud chce uspět?
Určitě bych řekla vzájemný respekt vůči trenérům, protihráčům i všem lidem kolem sportu. Všichni jsme většinou na stejné vlně a chceme splnit podobný cíl. A určitě je potřeba také zdravé sebevědomí. Bez toho by to nešlo.

Za sebou už máte české trofeje, sezony v zahraničí i zápasy za národní tým. Kterého momentu si ceníte nejvíc?
To je těžké vybrat. Samozřejmě si cením titulu v Česku a nově také druhého místa ve francouzské lize. S národním týmem je to určitě postup do Ligy národů. Z toho jsme byly všechny štěstím bez sebe. Byl to obrovský úspěch pro český ženský volejbal!

V čem vás první zahraniční angažmá ve Francii nejvíc posunulo?
Řekla bych, že každé angažmá člověku něco dá a občas mu také něco vezme. Musela jsem si zvyknout na to, že jsem daleko od domova, a někdy to bylo těžší, než jsem si představovala. První tři měsíce jsem snad celé probrečela. Musela jsem se postarat sama o sebe a naučila jsem se rutině. Nakonec jsem všechno zvládla a mentálně mě to hodně zocelilo. A volejbalově? Asi úplně ve všem. Byl to střet s velkou konkurencí, takže jsem musela pořádně zamakat.

V nové sezoně zamíříte do polského Rzeszowa. Na co se nejvíc těšíte?
Moc se těším na změnu. Asi nejvíc na to, že konečně budu víc rozumět. (smích) Myslím, že i kultura bude podobná jako u nás, přece jen máme k Polsku blízko.

Je pro vás něčím speciální, že se mistrovství Evropy bude hrát právě v Brně?
Je to úžasné. Strávila jsem tu velkou část svého volejbalového života a Brno je pro mě druhým domovem. Je pro mě obrovská čest, že tu budeme hrát. O to víc, že některé spoluhráčky z národního týmu se mnou dříve hrály v KP Brno. I díky tomu je pro nás speciální, že si můžeme znovu zahrát právě tady.

V hledišti budou i děti z Břeclavi. Co byste jim vzkázala, pokud sní o tom, že si jednou také zahrají za reprezentaci?
Když jsem byla v jejich věku, ani by mě nenapadlo, že jednou budu moct hrát za nároďák právě tady v Brně. Určitě bych jim vzkázala, ať nepřestávají makat a jdou si za svými sny, protože člověk nikdy neví, kam se může dostat. Třeba se s některými za pět let potkáme na stejném místě!

A proč by podle vás měli fanoušci do Brna dorazit osobně?
Věřím, že by zažili neuvěřitelně krásnou atmosféru a doufám, že ještě lepší volejbal. Nestává se tak často, že hrajeme doma, takže i díky tomu to bude výjimečné. Doufám, že se se všemi uvidíme v Brně!