Kde je naše bohatství?

Čas nových Baťů právě přišel

Dospěli jsme do situace, kdy si mnozí lidé zvykli na to, že se o ně vždy někdo postará, místo služby druhým mají nataženou ruku jako žebrák prosící o almužnu. Ohýbají hřbety a mrmlají prosbičky, až jim něco odpadne od panského stolu, aby po tom chňapli a potají si poté uplivli. Jsou nárokoví a domnívají se, že mají na vše právo a že je povinností druhých, nejvíce pak státu, jim vše zajistit. Když prší, chtějí deštník, když je zima, chtějí svetry, když je bláto, požadují holínky. Ztratili instinkty a nechtějí převzít zodpovědnost za řešení problému.

A v tomto prostředí vychováváme své děti. Pak je obviňujeme, že jsou jak sněhové vločky. Ony však to prostředí, ve kterém vyrůstají, ve kterém žijí a které je formuje, nestvořily. Nemohou za to. Budou to ale muset samy pochopit a změnit. To my žijeme na jejich úkor, na úkor našich vnoučat i budoucích generací.

Stát a Evropská unie rozdávají dotace a tváří se, že nám pomáhají. Přitom nemají žádné jiné peníze než ty, které vyberou od daňových poplatníků a fungujících firem, či ty, které si půjčí z budoucnosti dalších generací.

Hodnoty se tvoří jen prací

Prací, na kterou nadáváme a bereme ji jako zlo a přítěž. Vymýšlíme, jak lidem podsunout, že pracovat nemusí a že mohou lenošit, či dokonce, že na to mají právo. Přitom lenost je považována v křesťanství za největší hřích. Nelze se pak divit, že Evropa, jejíž jsme součástí, leniví, chřadne a chudne. A její význam, který započal průmyslovou revolucí, je nyní u konce.

Svět na nikoho nečeká, svět je v pohybu. A Baťa říkal, že tam, kde je pohyb, tam je život, a kde je nehybnost, tak tam je smrt. My jsme si dobrovolně zvolili nehybnost, bohužel, již před mnoha lety. Naším životem vládne pohodlnost, rozmařilost, poživačnost, a proto hloupneme. Stát slouží sám sobě, chobotnice státní byrokracie a naší nabubřelosti omotává poslední výhonky podnikatelství a snaží se je udusit a zadupat do země.

Naše bohatství a naši prosperitu vytvořili naši pradědové, dědové a otcové v dobách těžkých, protože jen tyto doby rodí silné muže i ženy. Ti pak přinášejí dobré časy, protože chtějí, aby jejich děti a vnuci žili v dobách klidných a v míru. Bohužel ale lehké časy rodí slabé muže a ti přinášejí těžké časy.

Ne každý to ještě vidí ve svém okolí a chápe tu proměnu, přestože věřím, že většina z nás alespoň cítí, že něco není zcela v pořádku. Já se snažím říct: Připravme se na těžké časy, protože jsou tady a Evropa na ně, stejně jako my, připravená není. Musí projít svým zánikem, aby se zrodila znovu do nového světla a světa. A bude třeba jediné – tvrdě pracovat, vrátit význam slovu a činu práce, samozřejmě té smysluplné, přinášející dobré věci lidem i státu.

Každý bude muset pochopit Baťovu či Fordovu službu veřejnosti a její význam. Zákazník se bude muset opět stát pánem a obchodník i státní úředník služebníkem.

Najít svou vlastní cestu

Budeme muset hledat nové cesty a směry v životě i podnikání. Budeme si muset najít práci, která nás naplňuje, která dává smysl, a především přináší službu druhým, nikoli jen nám samotným.

Budeme muset najít svoji vlastní cestu ve společnosti, v Evropě a v novém světě, který právě vzniká. Podobně jako tomu bylo ve třicátých letech minulého století.

Máme velkou výhodu, že v Čechách máme na koho navázat. Jsou to Tomáš a Jan Antonín Baťovi. Tvrdím se vší vážností, že jejich čas opět přichází. Samozřejmě jen pro ty, kteří se rozhodnou vzít osud do svých rukou a budou chtít začít tvrdě pracovat a najít svoji cestu k aktivní službě ve prospěch sebe samých, svých rodin, dětí a národa.

Baťovský odkaz nechť je inspirací pro ty, kteří nechtějí čekat, co jim odpadne od panských stolů, a být hříčkou v rukou osudu, který jim determinují druzí, ale kteří chtějí věci ovlivňovat a utvářet. Kteří chtějí ovládnout sebe samé, vzít osud do svých rukou a pomáhat a sloužit druhým, sloužit zákazníkovi i veřejnosti a tím dosáhnout smyslu života a skutečné svobody ducha.

Baťa říkal, že to hlavní, co nám odkazuje, je jeho systém řízení. Pojďme tedy pochopit, co tím myslel, a uchopme toto dědictví, které nám zanechal, a rozviňme ho ve prospěch sebe i druhých. Čas nových Baťů právě přišel.

(Autor: Ivan Baťka, generální ředitel Fosfa a.s. Text vznikl jako doslov knihy Baťovská desatera)