Když padne jméno „Smotlacha“, většina lidí si je spojí s houbami. A není divu, vždyť se o nás říká, že jsme národem houbařů. Jenže František Smotlacha byl nejen vynikajícím mykologem, ale i velkým propagátorem a dá se říct i otcem českého juda.
30. září 2024
Jakub Jukl, Petr Manuel Ulrych
Judo
Aktuality
Judo v srdci (Evropy)
Foto: David Korda
Judo se začalo do Českých zemí dostávat už na počátku 20. století. Tehdy ovšem ještě pod názvem džiu-džitsu. V Praze je začal roku 1907 trénovat právě František Smotlacha podle německé příručky „Das Kano Jiu-Jitsu (Judo)“, jejíž název nás nenechává na pochybách, že bojové umění, které se tedy u nás začalo vyučovat, bylo „džiu-džitsu podle (Džigora) Kanó“, tedy skutečně judo. V roce 1910 se stal František Smotlacha učitelem tělesné výchovy na Karlově univerzitě. To byl nový impuls pro rozvoj juda, které od té doby mělo silnou pozici především ve vysokoškolském prostředí.
Sport vysokoškoláků
Po přestávce, vynucené První světovou válkou, se začalo judo intenzivně trénovat právě na pražských vysokých školách, k čemuž přispěl i český překlad zmíněné německé příručky, který vyšel už roku 1920. Výhody nového bojového umění pochopila i armáda, a tak začal výcvik juda i mezi vojáky. V roce 1930 začal František Smotlacha organizovat pravidelné kurzy pro vysokoškoláky, o tři roky později vznikl v Praze první samostatný oddíl.
František Smotlacha
Wikimedia Commons (volné dílo)
Smotlachovi žáci zakládali oddíly juda i v dalších městech, kam se vrátili či je osud zavál po ukončení studií. Už velmi brzy vznikl brněnský oddíl, jenž založil S. F. Dobó, který na prvním mistrovství Evropy v roce 1934 získal stříbrnou medaili v těžké váze. Roku 1935 proběhl v Plzni za účasti osmi závodníků „Velký match o nejlepšího judistu ČSR“. Vítězem se stal Adolf Lebeda.
Velký mistr v Praze
V dubnu roku 1936 byl založen první judistický svaz, tehdy ještě pod názvem Československý svaz jiu-jitsu. Jeho předsedou nebyl zvolen nikdo jiný než František Smotlacha. O směřování svazu nebylo pochyb, zejména když čeští judisté v letech 1933 (podle jiných pramenů 1935) a 1936 přivítali v Praze nejvzácnější návštěvu – samotného zakladatele juda Džigora Kanó. Při této příležitosti tu měl japonský mistr nejen přednášku, ale osobně vedl i trénink vysokoškoláků.
Džigoro Kanó
Foto: Wikimedia Commons, volné dílo
Poválečný rozmach
Judu se u nás kupodivu vcelku dařilo i během nacistické okupace. V roce 1940 se mohlo konat první mistrovství Čech a Moravy. Ale ke skutečnému rozvoji došlo až po roce 1945. Důležitý byl rok 1952, kdy náš národní svaz nejen změnil jméno a místo „jiu-jitsu“ si dal do názvu „judo“, ale zároveň se stal i členem Evropské unie judo (roku 1955 pak i členem Mezinárodní judistické federace, IJF).
O rok později byl ustaven reprezentační tým pod vedením A. Lebedy, který se od následující sezóny začal účastnit evropských soutěží. A hned na úvod, roku 1954, přivezli jeho svěřenci z Mistrovství Evropy v Bruselu kompletní sadu medailí. Tu zlatou vybojoval Zdeněk Písařík.
Velké úspěchy
Těch medailí v následujících letech ještě přibylo. Nejcennější z nich byl olympijský bronz Vladimíra Kocmana z roku 1980 a jeho třetí místo na mistrovství světa v Maastrichtu o rok později. V roce 1988 vybojoval Jiří Sosna pro československé judo už druhý titul mistra Evropy. Judo ale nebylo jen záležitostí mužů, byť úspěchy v ženských kategoriích přišly o něco později. Roku 1996 se naše první judistky účastnily olympijských her v Atlantě a v roce 1999 získala Michaela Vernerová první medaili na Mistrovství Evropy, a to bronzovou.
Ale hvězdná hodina českého juda měla přijít až v 21. století, kdy na mezinárodních závodech zazářil Lukáš Krpálek, trojnásobný mistr světa, dvojnásobný mistr Evropy a hlavně dvojnásobný olympijský vítěz v letech 2016 a 2020. Jeho sportovní úspěchy byly tou nejlepší propagací juda v České republice a on sám se stal doslova idolem naší sportovní mládeže.
Ale tím největším úspěchem juda není ani tak množství získaných medailí a body na mezinárodních závodech. Tím je především to, že vede děti i dospělé k tělesné zdatnosti a k disciplíně, a především ke vzájemné úctě a respektu mezi lidmi. Tak, jak si to přál jeho zakladatel, Džigoró Kanó.
Judo a Břeclav – jak se to rýmuje?
Nesmírně populární je judo i na Břeclavsku. Dokonce natolik, že zdejší soukromá škola bojových sportů FOSFA Judo Břeclav dlouhodobě nemusí pořádat nábory – zájemců je tolik, že jsou zapisováni do pořadníku a musejí čekat, až se na ně usměje štěstí. Důvodů je vícero. Kromě obecné popularity juda jakožto sportu podporujícího všestranný fyzický i mentální rozvoj dětí hraje roli filozofie zakladatelů i současného vedení školy. Jejich ambicí od vzniku školy bylo a stále je učit děti judo a pomáhat rodičům vychovat z jejich potomků fyzicky zdatné jedince s přátelskou a laskavou povahou, kteří se budou snažit naši společnost měnit k lepšímu. Vycházejí z toho, že trénink juda vede k posílení sebevědomí, rozvoji samostatného myšlení, zvýšení fyzické i psychické kondice. „Nejsme oddílem zaměřeným na sportovní úspěchy, medaile a rivalitu, ale na přátelství a vzájemnou pomoc,“ říká k tomu Michal Kváš, současný majitel a hlavní trenér FOSFA Judo Břeclav. Tréninky zde nejsou zaměřeny na dril, přetěžování těla a honbu za medailovými úspěch. „Děti vedeme k přátelství, lásce a vzájemnému respektu,“ uzavírá Michal Kváš.
