Jak (ne)přehodit stadion

Není za tím žádná konspirace ani odhalení dopingu u rekordmana z roku 1984 Uwe Hohna. Důvodem byla změna konstrukce oštěpu. Je vidět, že na podobě atletického náčiní velmi záleží, vždyť v případě oštěpu činil rozdíl bezprostředně po sobě následujících rekordů u starého a nového typu skoro 20 metrů. Pojďme si tedy o atletických oštěpech říci něco více.

Od dřeva ke kovu

Hod oštěpem byl už součástí antických olympijských her. Tehdy se házelo obyčejným oštěpem, který se používal i při boji a lovu – vždyť sport se ve starověku vyvinul z bojového tréninku. I v 19. a první polovině 20. století se ještě používaly k hodu oštěpy v podstatě klasické konstrukce, s dřevěným ratištěm a železným hrotem. Teprve v 50. letech 20. století se začal používat dutý oštěp z lehkých kovů, nazývaný podle amerického oštěpaře Buda Helda. Toto nové náčiní dokázalo doletět dál, jeho nevýhodou ale byly časté ploché dopady, což znamenalo neplatný pokus. Oštěp totiž musí podle pravidel dopadnout špičkou na zem, i když se nemusí nutně zabodnout.

Den, kdy padla stovka

Takovýto oštěp se používal až do roku 1986, kdy došlo po určitých diskusích k jeho úpravě tak, že Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) rozhodla o posunutí těžiště oštěpu o 4 cm kupředu. Bezprostředním impulsem pro to byl právě rekordní hod východoněmeckého reprezentanta Uwe Hohna, který roku 1984, tedy před 40 lety, v Berlíně výkonem 104,80 m téměř přehodil celý stadion. Byl zároveň prvním člověkem v historii, který pokořil hranici 100 metrů. Jenže začalo být jasné, že z důvodů bezpečnosti bude nutné upravit oštěp, aby nelétal tak daleko. Kdyby totiž někdo překonal Hohnův rekord, mohl by zasáhnout třeba závodníky, kteří by právě běželi po oválu kolem stadionu. Nebo při delším hodu dokonce diváky. Úprava těžiště měla ještě jeden pozitivní důsledek, a to, že výrazně ubylo plochých dopadů, tedy neplatných pokusů.

České světové rekordy

Současná podoba oštěpu, který je dnes vyráběn z duralu (velmi odolné slitiny hliníku), se ustálila na délce 260 – 270 cm a váze 800 g pro muže a 220 – 230 cm a 600 g pro ženy. My můžeme být hrdí, že současnými držiteli světových rekordů, samozřejmě v hodu již upraveným oštěpem, jsou dva Češi: u mužů je to Jan Železný s výkonem 98,478 m (1996) a u žen Barbora Špotáková s hodem dlouhým 72,28 m (2008). Jan Železný svůj rekord drží už celých 28 let! Takže k tomu, abychom se přiblížili rekordu Uwe Hohna, máme ještě dost daleko. A kdyby? Pak má IAAF po ruce vhodný nástroj – těžiště oštěpu se zase posune o něco dopředu…

Břeclavský oštěp

Oštěpařům se daří i v Břeclavi. Zatím nejlepšího výkonu dosáhnul letos v září junior Štěpán Paulík, když na závodech v Hustopečích poslal oštěp do vzdálenosti 67,82 m a o 106 cm tak vylepšil svůj vlastní okresní rekord.