Cesta stolního tenisu na olympiádu

Představte si 70. léta 19. století ve viktoriánské Anglii. Dva gentlemani jdou hrát hru jménem Gossima či Whiff-Whaff s gumovým míčkem s dírkou, která při dopadu na plochu stolu či odpalovacího předmětu vydávala píšťalce podobný zvuk. Však se mu také říkalo píšťalkový míček (whistle ball). Hrálo se na stole s nezpevněnými okraji, provazy či jinými předměty sloužícími jako síť, a hráči k úderům ještě neměli k dispozici dřevěné pálky. Místo toho odpalovali vším, co jim přišlo pod ruku, třeba knihou, nebo plochou stranou klobouku. Ano, přesně takto ping-pong, neboli stolní tenis, vznikl.

Pingpongový boom na přelomu století

Konec 19. století znamenal pro stolní tenis významnou cestu vpřed. Kolem roku 1880 se začaly komerčně vyrábět první dřevěné pálky potažené gumou, o devět let později pak vzniká Ping-Pong Association, která kodifikuje základní pravidla hry, například rozměry stolu, způsob podání a počty bodů v setech. Díky registrované obchodní značce se ping-pong rozšířil do celého světa a zaujal tisíce hráčů v Evropě, Severní Americe i Asii.

Stolní tenis v roce 1901

Zdroj: Wikimedia Commons (volné dílo)

Opravdu zásadním byl pro stolní tenis rok 1926. U příležitosti mezinárodního turnaje totiž vzniká Mezinárodní federace stolního tenisu (ITTF), jejíž členy se stává Německo, Maďarsko, Rakousko a Švédsko. Následně se federace rozrůstá o nové a nové státy, mezi nimiž nechybí ani Československo, nebo kolébka sportu Anglie. Právě z meziválečného období vzešel do dnešních dnů nejúspěšnější stolní tenista historie a velký propagátor tohoto sportu – rodák z Budapešti Viktor Barna, který vybojoval na mistrovství světa celkem dvaadvacet zlatých medailí jak ve dvouhře, tak čtyřhře i mixu.

Olympijské začátky

Přestože se stolní tenis po druhé světové válce dále rozrůstal, hlavně do Japonska a Číny, trvalo ještě tři desetiletí, než byl přijat do olympijské sportovní rodiny. V roce 1981 schválil Mezinárodní olympijský výbor stolnímu tenisu statut demonstrativního sportu, což znamenalo, že ještě na hrách v Los Angeles (1984) se neudílely medaile a náš sport si tak na „medailovou“ premiéru musel počkat další čtyři roky. V Soulu v roce 1988 se již udělovaly kompletní sady medailí z dvouhry i čtyřhry mužů a žen a stolní tenis se tak definitivně zařadil mezi olympijské sporty.

O dalších dvacet let později, na olympiádě v Pekingu, se mužská i ženská čtyřhra změnila na zápolení družstev, které suverénně ovládla domácí Čína se čtyřmi zlatými medailemi (a tedy všemi kategoriemi) a dalšími dvěma stříbry a bronzy ze dvouher. Medailový zisk pouze z jedněch her by tak Číně stačil ke druhému místu v historické tabulce pořadí národů. Podobný kousek se nejlidnatější zemi světa podařil i na letošních olympiádě v Paříži – Číňané slavili zlato ve všech pěti kategoriích a jedno stříbro z ženské dvouhry. Považte, v pořadí druhé Švédsko získalo dvě stříbrné medaile.

...a stejná hra v roce 2024

Foto: FOSFA LVA