O atletice se říká, že je královnou sportu. Ne nadarmo jsou lehkoatletické závody zlatým hřebem každé olympiády – a to už od dob antického Řecka. Věděli jste, že jednu z atletických disciplín naprosto zásadně ovlivnil náš krajan?
27. listopadu 2023
Jakub Jukl
Atletika
Aktuality
Český Diskobolos František Janda-Suk
Diskobolos
Foto: Shutterstock.com
Čeští atleti se zapsali do historie olympijských her mnohokrát a velmi významně. Snad nejvýznamněji ale František Janda-Suk (1878 – 1955). Nejen tím, že to byl první Čech, který kdy získal olympijskou medaili, ale tím, že vlastně vytvořil současnou podobu celé jedné olympijské disciplíny – hodu diskem.
Hod diskem byl samozřejmě součástí olympijských her už od starověku. Známá je socha Diskobola (vrhače disku) od řeckého sochaře Myróna. A právě ta sehrála v příběhu Jandy-Suka důležitou roli. V 19. století, na jehož konci byly roku 1896 novodobé olympijské hry obnoveny, už totiž nikdo přesně nevěděl, jakým způsobem se v antice diskem házelo. Závodníci to zkoušeli všelijak – většinou ale disk prostě jen vzali a co největší silou hodili vpřed.
Jenže pak venkovského mládence Františka Jandu-Suka napadlo, že by se na to dalo jít úplně jinak. A začal studovat Myrónovu sochu Diskobola. „Jak to tehdy ti Řekové dělali?“ ptal se. Za chalupou v rodném Postřižíně u Odolené Vody začal k údivu svého otce trénovat. Nejprve s placatými kameny, potom s pokličkou. Postavil se do stejné pózy, jakou má vysochaný závodník a pokoušel se hodit „disk“ co nejdál. Postupně přišel na to, že Diskobolos není zachycen na konci vrhacího pohybu, ale na jeho začátku. A pokud z této pozice následuje otočka, na jejímž koci disk vymrští, ten doletí výrazně dál, než při obyčejném hodu. A tak za postřižínskou stodolou spatřila opět světlo světa technika, která byla naposledy k vidění před patnácti stoletími ve starověké Olympii.
Poprvé ji mladý František předvedl 27. března 1898 při závodech na Císařské louce u Prahy, kde z otočky hodil diskem evropský rekord. Diváci nevycházeli z úžasu. Za dva roky, v jubilejním roce 1900, se konala olympiáda v Paříži. A Janda-Suk byl horkým favoritem. Není divu – byl opravdu jediný na celých olympijských hrách, kdo takto diskem házel. Nestačilo to sice tehdy na zlato, ale i stříbrná medaile byla pro něj obrovským úspěchem, o to větším, že byl opravdu prvním Čechem, který se umístil na olympijských stupních vítězů.
František Janda-Suk
Wikimedia Commons, volné dílo, autor neznámý
Co bylo ale důležitější – už v Paříži od něj ostatní diskaři novou, či spíše staronovou techniku odkoukali a začali ji sami trénovat. Na dalších olympijských hrách už nikdo neházel jinak.
Vývoj diskařské disciplíny se samozřejmě nezastavil. Zatímco František ještě házel s jednou otočkou, dnes diskaři dělají o půl otočky navíc. Disk tak doletí ještě dál. Zatímco František dokázal hodit něco kolem 35 metrů (a stačilo to na evropský rekord i olympijské stříbro), dnešní světový rekord činí 74,08 metrů, tedy více než dvakrát tolik. Jenže jeho prvenství už Františkovi nikdo nevezme.
A tak, až se budete příští rok dívat na olympijské atletické závody (které se shodou okolností opět budou odehrávat v Paříži) a budete obdivovat rekordní výkony i ladné pohyby diskařů a diskařek, vzpomeňte si, že na začátku toho všeho stál jeden český mládenec, kterému nedala spát socha antického Diskobola.
