Antonín Panenka: FAIR PLAY je srdcem sportu

Letos si připomínáme přesně 50 let od vaší legendární penalty z finále mistrovství Evropy v Bělehradě v roce 1976, která se navždy zapsala do fotbalové historie. Vzpomenete si ještě po takové době, jaké pocity jste tehdy prožíval?
To je situace, na kterou člověk opravdu nezapomíná. Něco takového se stane jednou za život. Faktem je, že jsme na turnaj odjížděli jako velcí outsideři, prakticky nikdo s námi nepočítal. O to větší byla radost z úspěchu. Upřímně řečeno, ani já sám jsem si tehdy hned neuvědomil, že jsme se stali mistry Evropy. I když jsme už oficiálně drželi pohár v rukou, pořád jsme tomu tak úplně nevěřili. Došlo nám to až zpětně, třeba po návratu do Prahy, kdy nás vítaly tisíce fanoušků. Teprve tehdy si člověk uvědomil, co se vlastně podařilo. Bylo to krásné, nečekané a dlouho jsme tomu sami nevěřili.

Čemu byste přisoudil hlavní důvod tehdejšího úspěchu? Byla to síla kolektivu, nebo individuální schopnosti hráčů?
Ten tým ukazoval svou sílu už delší dobu, myslím, že jsme tehdy řadu zápasů předtím neprohráli. Přesto jsme byli považováni za outsidery, protože jsme nebyli tak známí jako třeba Němci, Nizozemci nebo domácí Jugoslávci. Rozhodující roli sehráli skvělí trenéři, kteří nás dokázali výborně připravit a motivovat. Ale tím nejdůležitějším faktorem byla parta. Když jsem přišel do reprezentace, byly tam rozdíly mezi Čechy a Slováky – respektovali se, ale nebyla tam taková soudržnost. Před Bělehradem to bylo úplně jiné. Těšili jsme se na soustředění, žádné rozdíly neexistovaly. Velkou zásluhu na tom měl kapitán Anton Ondruš, který byl skutečným tmelem mužstva. Táhli jsme za jeden provaz. Dalo by se říct, že rozhodujícím faktorem bylo přátelství – a to je ostatně jedna z hodnot FAIR PLAY.

Vaše penalta se dodnes často probírá po celém světě. Nedávno jsme byli svědky podobného pokusu v nastavení finále Afrického poháru národů, který ale nevyšel. Jak náročné je zvládnout nervy a správně načasovat takovou exekuci?
Musím říct, že taková penalta se nedá kopnout z rozmaru nebo momentálního nápadu. To musí být výsledek poctivého tréninku. Já jsem to trénoval dva roky, měl jsem dokonale nacvičený rozběh i samotné provedení. Důležité je, aby si gólman nemohl všimnout ničeho podezřelého. Nemůže to být tak, že si hráč řekne: „Teď to zkusím doprostřed.“ To je nesmysl. Pro ty hráče je to obrovský risk. Pro mě to tehdy risk nebyl, protože jsem věděl, co dělám. V poslední době jsem viděl několik hráčů, kterým to nevyšlo. Neřekl bych, že by to kopli úplně špatně, ale výhrad bych k tomu měl dost.

Jste neodmyslitelně spjatý s Bohemians Praha, klubem, který se i přes omezený rozpočet dlouhodobě drží v první lize. Jaký je podle vás klíč k této stabilitě?
Nemáme takové podmínky jako Sparta nebo Slavia a ani s nimi nechceme soupeřit v tomhle směru. Bohemka byla vždy rodinným klubem s příjemnou atmosférou a věrnými fanoušky, a to si myslím, že je dodnes její největší síla. Čeká nás navíc náročné období spojené s přestavbou stadionu, která se bude odehrávat za provozu. To bude stát hodně úsilí i peněz. Přesto jsou podmínky v klubu slušné a solidní, nejsou problémy s výplatami ani se vztahy v kabině. Celkově panuje v klubu velmi dobrá atmosféra.

Zaznamenal jste spolupráci Bohemians s klubem FOSFA MSK Břeclav v rámci projektu FOSFA Sport?
Přiznám se, že o tom zatím nemám bližší informace, takže je to pro mě novinka. Ale pokud jde o rozvoj mladých hráčů formou stáží a inspirativních projektů, tak každá snaha fotbal zlepšovat a zkvalitňovat je příkladná. Osobně takové projekty vítám a přeji jim, aby se jim dařilo a aby pomohly vychovat další kvalitní hráče.

Projekt FOSFA Sport je silně spojen s hodnotami FAIR PLAY. Prosazoval jste tyto hodnoty během své kariéry?
Vždycky jsem se snažil tyto hodnoty ctít. Je to ostatně samotná podstata sportu – chovat se fér, přiznat porážku nebo i nečestnou situaci. Mám jeden osobní příklad: v jednom utkání rozhodčí nařídil penaltu, která nebyla. Souhlasil jsem s tím a úmyslně jsem ji kopl vedle. Reakce spoluhráčů byla skvělá, podpořili mě. Nedostal jsem za to žádnou cenu, ale měl jsem dobrý pocit u srdce – a ten je nejdůležitější.

Foto: FOSFA Sport

Na galavečeru FOSFA Sport Awards se setkáte s dalšími sportovními legendami. Jak se na tuto akci těšíte?
Upřímně řečeno se cítím mnohem lépe na hřišti než na pódiu nebo v hledišti. Budu to muset trochu přetrpět, ale věřím, že to dobře dopadne. Je ale skvělé, že se takové akce pořádají a že se na ně zvou sportovci, kteří mohou být vzorem pro děti, mládež i celou společnost.

Stále se aktivně účastníte různých sportovních akcí či besed. Co vás k tomu motivuje?
Beru to jako své poslání. Dostal jsem určitý talent a možnosti, které nemá každý. Mým úkolem bylo bavit lidi a zanechat po sobě něco, co je bude inspirovat. Dnes už to není na hřišti, ale právě prostřednictvím podobných akcí. Je to podle mě morální povinnost významných sportovců sport propagovat. Dnešní mládež je v oblasti pohybu a sportu v kritickém stavu a je potřeba s tím něco dělat.

Má podle vás FAIR PLAY v dnešním sportu stále své místo?
Určitě ano. I když dnes hrají velkou roli peníze, smyslem sportu zůstává poctivý výkon a férový přístup. Být lepší než ostatní ano, ale vždy poctivě a v duchu FAIR PLAY.