Šestice držitelů Speciálních ocenění Fosfa z prvního ročníku cen Nejlepší sportovec roku – FOSFA Sport Awards se v létě vydá na olympiádu do Paříže. Představíme vám je prostřednictvím krátkých medailonků. Dozvíte se, co rozhodlo o jejich nominacích, jaké byly jejich bezprostřední dojmy poté, co se o své výhře během lednového galavečera dozvěděli, i co by chtěli v dějišti XXXIII. Letních olympijských her nejraději zažít. Zjistíte také, odkud vůbec vzešla myšlenka dopřát vybraným členům klubů z projektu FOSFA Sport takovýto exkluzivní zážitek.
29. ledna 2024
Petr Manuel Ulrych
Atletika
Osobnosti FOSFA Sport
Břeclavští sportovci se vypraví na olympiádu (I.)
Hned zkraje je potřeba říct, že autorem nápadu je generální ředitel společnosti Fosfa Ivan Baťka a že na pozadí je třeba hledat souvislost s tím, že je Fosfa v letech 2020-2024 jedním z generálních partnerů Českého olympijského týmu.
„Když jsem tehdy od olympijského výboru dostal nabídku na generální partnerství, vůbec jsem neváhal. Bral jsem to jako velkou čest být partnerem našich skvělých reprezentantů, ale především oné úžasné olympijské ideje. Kdybychom se jí všichni drželi a různé rozmíšky a složitosti řešili sportem, byl by dnešní svět mnohem krásnějším místem,“ poznamenal k okolnostem partnerství s Českým olympijským týmem Ivan Baťka během lednového galavečera spojeného s předáváním ocenění Nejlepší sportovec roku – FOSFA Sport Awards 2023.
„Když jsme potom s trenéry a dalšími spolupracovníky vymysleli a spustili projekt FOSFA Sport, předsevzal jsem si, že ač jsem já osobně neměl to štěstí, abych se podíval na olympiádu, udělám vše pro to, abych tento zážitek umožnil vybraným zástupcům našich klubů. Chtěl jsem, aby byli motivováni být jednou tak úspěšní jako sportovci, kteří svými výkony dokázali, že desetimilionový národ může být v něčem nejlepší na světě,“ vysvětlil Ivan Baťka s odkazem na zlaté olympioniky Kateřinu Neumannovou a Lukáše Krpálka, kteří jako hosté galavečera předávali ceny oceněným sportovcům, trenérům a dalším osobnostem projektu FOSFA Sport.
Uchu laika to může znít jednoduše – generální partner olympijského týmu využije svého postavení a pro skupinu mladých sportovců získá zájezdy na olympiádu. Realita je ale mnohem prozaičtější – za standardních podmínek by náklady na jednoho účastníka dosáhly jen těžko uvěřitelných 400-600 tisíc korun. Díky osobnímu nasazení a odhodlání překonávat překážky se ale nakonec Ivanu Baťkovi za pomoci ombudsmana Českého olympijského výboru Alexandera Károlyiho podařilo záměr zrealizovat a z každého klubu aktuálně zapojeného do projektu FOSFA Sport se tak jeden výjimečný sportovec v létě vypraví podpořit české reprezentanty na olympiádu. Detailní program zájezdu v tuto chvíli ještě není znám, jisté ale je, že šestici břeclavských sportovců čekají opravdu unikátní zážitky. A my se už nyní těšíme, jak vám je zprostředkujeme na našem webu a sociálních sítích.
Šest šťastných
Nominace na speciální ocenění Fosfa, jehož je zájezd na pařížské hry klíčovou součástí, byly zcela v režii jednotlivých klubů. Jejich trenéři a manažeři přitom zohledňovali jak sportovní kvality a úspěchy jednotlivých členů v uplynulém roce, tak jejich osobní příběhy, přínos daných jedinců pro klub a další faktory.
Klubové nominace rozhodly o tom, že výprava FOSFA Sport vyrazí do Paříže v následujícím složení:
Richard Březovič (atletický oddíl Lokomotiva Fosfa Břeclav)
Veronika Vašíčková (volejbalový oddíl Lokomotiva Fosfa Břeclav)
Filip Prchlík (Klub stolního tenisu Fosfa LVA)
Jakub Pospíšil (fotbalový klub FOSFA MSK Břeclav)
Jakub Šlichta (Soukromá škola bojových sportů Břeclav)
Matyáš Černý (hokejový klub FOSFA HC Lvi Břeclav)
Medailonky účastníků
Pojďme se podívat, co konkrétně o vítězství jednotlivých sportovců a udělení speciálních cen Fosfa rozhodlo. Vítězům jsme také krátce po skončení galavečera položili pár otázek. Tentokrát přinášíme profily prvních tří, na další trojici se můžete těšit v pokračování článku koncem tohoto týdne.
Jakub Pospíšil
O nominaci Jakuba, který v břeclavském dresu nastupuje od roku 2018, rozhodly zejména jeho hráčské kvality. Podle trenérů z FOSFA MSK Břeclav je Jakub obrovský talent a jeden z nejlepších hráčů Jihomoravského kraje ve věkové kategorii U12. Trenéři ho popisují jako příkladného hráče, srdcaře a bojovníka. Předseda klubu Alexandr Hrabal dodává, že je Jakub „obrovský klubista a příklad pro všechny spoluhráče“ a že o něm ještě určitě uslyšíme.
Co ti jako první problesklo hlavou, když ses dozvěděl, že získáváš speciální cenu a poletíš do Paříže?
Byl jsem pochopitelně hodně rád a hlavně překvapený, nečekal jsem to. Na olympiádu se moc těším. Samozřejmě bych úplně nejradši, kdyby tam se mnou mohl jet někdo z rodiny, ale chápu, že to nejde.
Už cestou domů z galavečera mi všichni psali, gratulovali a chtěli, ať jim pošlu fotku s diplomem a dalšími cenami. Kromě rodiny mi pak druhý den blahopřáli i spolužáci a učitelé, protože zpráva se dost rychle rozšířila ve škole.
Co pro tebe tohle ocenění znamená?
Znamená to pro mě hodně a opravdu si tohoto ocenění vážím. Chtěl bych ještě jednou poděkovat trenérům, kteří mě vybrali.
Jaký je tvůj nejoblíbenější moment z dosavadní kariéry?
Ten je poměrně nedávný – loni v prosinci jsem byl vyhlášen nejlepším střelcem na turnaji reprezentačního týmu Jihomoravského kraje v kategorii U12. Za to jsem byl rád, nečekal jsem to, protože tam byla velká konkurence.
Kdo je tvůj sportovní vzor?
Lionel Messi.
Proč? Co na něm obdivuješ a čím tě inspiruje?
Líbí se mi, jak na hřišti vyniká – bez problémů si obehraje čtyři nebo pět hráčů a má neuvěřitelný přehled o situaci na hřišti. A když vidí, co by měl udělat, hned to udělá. A kromě toho je to podle mě dobrý člověk – nikomu nic nedělá. Je mi jasné, že tak úspěšný jako on nebudu, ale chtěl bych se mu alespoň trochu přiblížit.
Na co se nejvíc těšíš na olympiádě? Co bys tam chtěl vidět nebo zažít?
Hlavně fotbal, Argentinu. Poprvé v životě vidět na vlastní oči Messiho. Argentina ještě nikdy olympijský turnaj ve fotbale nevyhrála, a kdyby se to letos podařilo, byl by to pro Messiho určitě krásný vrchol kariéry.
A z ostatních sportů bych se asi rád podíval na atletiku.
Čeho bys chtěl jako sportovec dosáhnout?
Chtěl bych se dostat do naší nejvyšší ligy a vyhrát ji. A velkým snem je zahrát si třeba Ligu mistrů. Výhra v této soutěži by pak určitě byla největším okamžikem mého života…
Co bys vzkázal mladým nadějným sportovcům, kteří by chtěli dosáhnout podobného úspěchu jako ty? Co pro to mají udělat?
Hlavně by měli pořádně chodit na tréninky, jít si za svým cílem a neflinkat to ani ve chvíli, kdy se jim třeba moc nechce. Zkrátka musí makat.
Jakub Šlichta
Jakub přišel do Soukromé školy bojových sportů Břeclav v roce 2013. Aktuálně se pere za dorostence, tedy za kategorii U18. Nominaci na speciální ocenění si vysloužil nejen svými sportovními kvalitami – úspěšně reprezentuje břeclavský oddíl na mnoha turnajích, čímž se stává vzorným příkladem pro mládež –, ale také svým smyslem pro tým. Jako správný srdcař se zapojil coby cvičitel do přípravy nejmladších břeclavských judistů z přípravky.
Co ti jako první problesklo hlavou, když ses během vyhlašování dozvěděl, že získáváš speciální cenu Fosfa a poletíš do Paříže na olympiádu?
Ten den jsem si to kvůli přemíře zážitků ani pořádně neuvědomoval, naplno mi to došlo až druhý den. Nemohl jsem tomu věřit, byl jsem ohromně nadšený a snažil se vyhledat si věci, jaké to v Paříži bude. Strašně se těším.
Co pro tebe toto ocenění znamená?
Určitě splnění snu. Vždycky jsem chtěl jet na olympiádu, ať už jako sportovec, nebo divák, a díky Fosfě se mi to splnilo.
S kým si to jako první sdílel? Co na to rodina, spolužáci, profesoři?
Samozřejmě s rodinou a potom s přáteli. Všichni měli radost a gratulovali mi, stejně jako potom i kantoři ve škole. U některých, třeba jako u profesorky dějepisu, mě to zaskočilo, protože jsem ani netušil, že vědí, že sportuji.
Na který moment ze své sportovní kariéry nejraději vzpomínáš? A který je podle tebe klíčový pro zisk tohoto úžasného ocenění?
Z paměti určitě nikdy nevymažu své první závody, na kterých jsem hned vyhrál bronzovou medaili. Bylo mi šest nebo sedm let a tento zážitek mě motivoval do dalších tréninků a závodů.
A který moment mohl být klíčový pro nominaci na Speciální ocenění Fosfa? Paradoxně asi zranění, kvůli kterému jsem musel – pořád doufám, že dočasně – přerušit vlastní judistickou kariéru. Díky kamarádům, kteří se tomu věnovali již dříve, jsem se dostal k trénování dětí. Začalo mě to bavit a rozhodl jsem se získat trenérskou licenci. Aktuálně se soustředím na to, abych si dodělal všechny zkoušky a získal černý pásek. Pak se chci začít připravovat na trenérské zkoušky. Každopádně doufám, že mi zdraví dovolí pokračovat v judu. Chtěl bych ještě závodit.
Máš nějaký sportovní vzor nebo inspiraci, která tě motivuje?
Jednoznačně je to Lukáš Krpálek. Poprvé jsem ho viděl v televizi v roce 2016, kdy získal senzační zlato na olympiádě. To pro mě byla ohromná motivace. Inspiruje mě ale dodnes, mimo jiné svým vztahem k japonské kultuře. A nikdy by mě ani nenapadlo, že s ním jednou budu stát na jednom pódiu.
Jaká očekávání máš ohledně účasti na olympiádě a co bys nejraději v Paříži viděl nebo zažil?
Samozřejmě bych se nejraději šel podívat na judo, ideálně na zápasy Lukáše Krpálka. To je pro mě judista všech judistů a přál bych mu další olympijské zlato. Lákal by mě taky fotbal, ale naše reprezentace v Paříži hrát nebude. Rád bych jako fanoušek podpořil i některou z českých tenistek.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna v rámci sportovního světa?
Jak už jsem naznačil, rád bych získal černý pásek, tedy první mistrovský stupeň, první dan. Dál se samozřejmě chci věnovat trénování, takže udělat si trenérské zkoušky. A umím si představit, že bych v budoucnu dělal i zkušebního komisaře a rozhodoval na závodech.
Co bys vzkázal mladým nadějným sportovcům, kteří také sní o dosažení podobných úspěchů?
Vím, že o spoustě věcí rozhodují náhody, ale za mě je enormně důležitá píle. Pravděpodobnost úspěchu je přímo úměrná času a úsilí, které sportovec své disciplíně věnuje.
Filip Prchlík
Filipa už čtenáři našeho webu znají – mj. z tohoto rozhovoru. Do lednicko-valtického klubu přišel v roce 2021 a v současné době hraje v kategorii U17. Podle trenérky Denisy Pyskaté je Fifa typem člověka, který kdyby mohl, tak by chtěl být úplně všude, ne-li na dvou místech zároveň. Jeho sportovní příběh je stejně zajímavý jako jeho osobní cesta, kterou za dobu svého působení v KST FOSFA LVA ušel.
Po loňském podzimu se Fifa může pochlubit cenným vítězstvím na republikovém turnaji v Liberci, ještě větší obdiv ale zaslouží jeho stolně-tenisový progres. Nic v jeho životě neprobíhá v klidu a i proto je potřeba uznat, jak se se všemi překážkami srovnal a bojuje, co mu síly stačí.
Často je to tak, že kdo má nějaký handicap, tak má větší vůli a současně vynaloží neskutečné úsilí k tomu, aby dosáhnul úspěchu. Fifa, který se od narození potýká s tzv. TAR syndromem, je v tomto ohledu absolutním příkladem pro všechny děti v klubu.
Co ti jako první problesklo hlavou, když jsi zjistil, že získáváš cenu a odletíš do Paříže?
V první chvíli jsem se nemohl ani radovat, jak jsem byl zaskočený. Nevěděl jsem, jak reagovat a co s tím dělat. Všechno mi to sepnulo až druhý nebo třetí den, kdy se naplno projevily emoce a já měl neuvěřitelnou radost. Párkrát jsem si zakřičel… A začal jsem cítit neskutečný vděk, že jsem byl vybrán a že poletím do Paříže. Je to pro mě strašně velká věc…
Takže co to ocenění pro tebe znamená?
V první řadě velkou zodpovědnost. Ale chci si to samozřejmě maximálně užít a zjistit, jak to všechno probíhá a tak. Chtěl bych se totiž jednou dostat na olympiádu jako sportovec. To je můj asi největší cíl.
Jak přijalo zprávu o tvém ocenění okolí?
Na galavečeru byl se mnou dědeček a ten mi to moc přál. Doma jsem to pak řekl mamce, která byla stejně jako já překvapená a měla ze mě velikou radost. Skvěle to přijali i spolužáci a učitelé – všichni mi to přáli a k ocenění mi blahopřáli. Ještě jednou jim všem moc děkuju.
Na jaký moment své dosavadní sportovní kariéry nejraději vzpomínáš?
Asi turnaj kategorie U17, který se odehrál loni 26. listopadu v Liberci. Tam jsem vyhrál turnaj B, což je zatím můj největší dosavadní sportovní úspěch. Finálový zápas, který jsem ze stavu 0:2 otočil a konečných 3:2, mám pořád ještě v živé paměti. Psychicky i fyzicky byl tenhle turnaj hodně náročný a o to radši jsem, že jsem to zvládl.
Kdo je tvým sportovním vzorem?
Z pingpongu hlavně švédský profesionál Truls Möregårdh, který je ve svých jednadvaceti letech jedním z nejlepších stolních tenistů světa – patří do TOP 15. Imponuje mi svou pílí a moc se mi líbí jeho styl hry – nic extra neřeší. A zároveň je to strašně fajn člověk, si myslím.
Pokud jde o sport obecně, je mým vzorem díky své povaze, přístupu i hernímu stylu fotbalista Lionel Messi. Důvody asi není třeba dvakrát rozebírat. Je to prostě skvělý kluk.
Na co se nejvíc těšíš na olympiádě? Co bys chtěl ideálně zažít?
Program zájezdu ještě neznáme, takže obecně můžu říct, že bych rád potkal všechny sportovce ze všech sportů a nejraději pochopitelně stolní tenisty. Skvělé by bylo moci se individuálně zaměřit na to, jak se rozcvičují, jak trénují před svými zápasy a závody, jak ke všemu přistupují. Vedle stolního tenisu bych se, pokud by byla šance, rád podíval i na atletiku, ideálně na sprinty.
Kterému z českých sportovců nebo týmů, kteří tam na olympiádě budou startovat, budeš nejvíc fandit a proč?
Přirozeně stolním tenistům, nicméně jejich šance na postup ze skupiny asi nebudou příliš veliké. Celkově budu nejvíc držet palce Lukáši Krpálkovi. Ten má podle mne asi největší šanci na zisk nějaké medaile.
Jaké jsou tvé plány do budoucna v rámci tvého sportovních míst ve sportovní kariéry a čeho bys chtěl dosáhnout?
Nejbližší plány jsou jasné – objezdit co nejvíc mezinárodních turnajů v para stolním tenisu a umístit se ve vyšší části žebříčku. A za další čtyři roky, případně za osm let si zahrát na další paralympiádě.
Co bys vzkázal mladým sportovcům, kteří by taky chtěli dosáhnout podobné úspěchy.
Musejí mít silnou vůli, pracovat na naplňování svých snů, neloudat se na trénincích a makat naplno. Svému sportovnímu cíli zkrátka musejí dát všechno.
„Věřím, že podívat se na olympiádu – ať jako aktivní účastník, nebo ‚jen‘ fandící divák – je snem každého sportovce. Přál bych si, aby alespoň některé z dětí, kterým tento sen plníme, si toto v sobě nesly životem a na oplátku se zase ony v dospělosti pokusily splnit sen někomu dalšímu.“
Ivan Baťka
generální ředitel Fosfa a.s.
Pokračování článku s medailonky druhé části břeclavské olympijské výpravy najdete pod tímto odkazem.